Fanda

Se smrtí se setkal už jako malý capart, když bez zaklepání vběhl za otcem do práce. Pracoval v márnici. Z nenadálého střetu s mrtvým tělem si nic nedělal. Naopak. Ačkoli rodinná tradice mu nic nepředepisovala – pokud se dalo mluvit o tradici, byla by to tendence plešatět a mít protivného šéfa – následoval v otcových šlépějích. Svou práci miloval a v márnici také – příhodně – skonal.
Zjevila se postava v kápi.
„Konečně vás poznávám!“ vypískl nadšeně. „Moc mě těší!“
NÁPODOBNĚ.
„Přesně takhle jsem si vás představoval, nemůžu uvěřit, že vás teď vidím v celé pochmurnosti!“
EHM, DĚKUJI. Metafyzické začervenání.
„Tak jdeme?“
JESTLI CHCETE...