Můza

Z prachu prken na jevišti, z dřevěného peří, jen z emocí na smetišti, pro ty kteří věří. Zrodila se múza všech, ta zpropadená Thálie, světe povstaň, všeho nech, již zasvěcená králi je.
Zrodila se múza, a zvony pro ni překot zvoní, povstává i lůza, zní dusot všecek kopyt koní. A věnem jí buď celý svět, zpropadený krásný, povadlý i živý květ, sladký trpký šťastný.
Pro nás všechny zrodila se, múza jak ji známe, vínem hned i opila se, srdce všechna zláme. Dosáhnout jí není snadné, klidně dál si utíká, mé náručí je žel bůh prázdné, a duše po ní naříká.