Dokud nás plamen nerozdělí
„Za patnáct let, jestli tvá láska bude stále věrná, bude opět taková jako dřív,“ zaburácel tehdy hlas čarodějky, zatímco on klečel u své milované, která nevykazovala žádné známky života. S uslzenýma očima se k ní obrátil s prosbou. Prosbou tak upřímnou a zoufalou, že podobnou nikdy předtím a ani nikdy potom nevyřkl. Čarodějka však beze slova, zlého úsměvu, prostě jakékoliv emoce odešla. Zmizela z jeho života. Ale její kletba zůstala.
Pečoval o svou milou a jeho láska neuhasínala. Den jejího vykoupení se blížil.
Jaká škoda, že byla zakleta zrovna ve smrkovou židli a jejich byt vyhořel den před koncem kletby.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Úžasné! prostě ironie osudu
Úžasné!
prostě ironie osudu