Příslib kletby a ruka na výstrahu
Dívka klesla k zemi.
Šimata se chvíli dívala za vojáky. Pak ji jala zuřivost bezmocných. Její oči metaly blesky.
„Ty čarodějnice!“
„Třikrát jsem tě prosila, paní,“ zašeptala dívka, „třikrát ses neslitovala. Třikrát se nikdo neslituje nad tebou.“
Šimatu obešla hrůza.
„Mlč! Mlč, slyšíš!“
Šimata mívala při sobě drahokamy vykládanou dýku.
„Nedojdeš klidu, královno,“ řekla smutně dívka, „dokud-“
Záblesk ostří – a další nitky krve se rozběhly po dívčině hrudi.
„Nech si svoje kletby,“ zasyčela královna. Sklonila se a zvedla jednu uťatou ruku.
„Vystavím ji na výstrahu těm, kteří by chtěli vzdorovat královské moci!“
Nádherný královský šat odšustil. Dívčino tělo tiše chladlo.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to je čím dál lepší
to je čím dál lepší
Já to nečtu, až nakonec, ale
Já to nečtu, až nakonec, ale tohle jsem zapomněla nepřečíst a je to tedy dokonale temné a strašlivé a krásně napsané.
Pěkněs rozvinula...
... královninu povahu! Zdá se, že je fakt mrcha! Popsáno skvěle.