Noční stráž
S západem slunce jsem tam na pahorku seděl,
nade mnou kolo - kůl - kostlivec - lebka bledá;
smutným jsem okem v dál krajiny jarní hleděl,
až tam, kde po horách plynula mlha šedá.
(Máj)
Již z dálky jsem v šeřícím se večeru viděl pahorek; na něm kůl a kolo a pod ním postava. Všiml si mne brzy, věnoval mi dlouhý pohled, zkoumavý, káravý, vědoucí, vše dohromady a přitom v něm nebylo ani jedno.
Seděli jsme vedle sebe, dávní druhové, zhrzení milenci, sokové v lásce... nic z toho nezbylo. Jen dva poutníci, kteří nezamhouřili oka.
Oba jsme znali tu pověru. Poslední popravený nebude spát, dokud ho nenahradí další. Jeho poslední noc. Má první. Symbolické gesto. Alespoň jednou, než nás přemůže vyčerpání.
Ráno vstal brzy.
Zachraptěl jsem: "Valdemare."
Otočil se. "Hynku."
Jeho poslední pohled patřil lebce.
Asi to není nejdokonalejší drabble z tohoto fandomu, ale na víc se dnes asi nezmůžu. :( A co živí musí a mrtví můžou (ale nemusí a tenhle konkrétní ani nesmí) je spánek, kdyby to nebylo úplně jasné. :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Náhodou je hezký :) já třeba
Náhodou je hezký :) já třeba dneska nenapsal nic...
Děkuju. Určitě to pak stihneš
Děkuju. Určitě to pak stihneš v bonusu. :)
Ten pocit probdělé noci je
Ten pocit probdělé noci je sychravě sugestivní. Dobré!
Děkuju moc. :)
Děkuju moc. :)
A mně se to líbí.
A mně se to líbí.
To mee těší! Děkuju!
To mě těší! Děkuju!
^v^
Je to takové syrové a melancholické a tíživé.
Ale zároveň křehké a neuchopitelné.
Děkuji.
Tak to jsem ráda, děkuju!
Tak to jsem ráda, děkuju!
Ach!
Ach!
<3
<3