Jiná "my"
Nahrazuju téma č. 8, Jsme tým. Snad je to v tom trošku vidět..
Odešla jsem, protože jsem musela - ale taky protože jsem chtěla.
Nevzala jsem tě s sebou, protože jsem nemohla. Chybíš mi víc než kdo jiný, ač je asi hloupý to takhle říct. Jenže jestli bys někde byl opravdu nešťastnej, tak tady.
Odešla jsem za životem, kterej můžu konečně nazývat vlastním. Popadla jsem příležitost za pačesy a jsem za to šťastná; už rok se učím říkat my a myslet to tak.
Jen tobě to nedokážu vysvětlit, a tvý smutný jantarový oči mě provází pokaždý ještě týden potom, co tě navštívím.
Jenže jak vysvětlit zvířeti, že jsou i jiná my než ta jeho?
Omlouvám se, asi to zní pateticky. Ale je to hluboce osobní. Za poslední rok jsem se odstěhovala od rodičů; a zatímco rodičům a sourozencům slovy tak nějak všechno vysvětlíte (a popravdě, většinou máte i pocit, že je dobře, že jste šli), pes, kterýmu jste tolik dali a kterej dal tolik vám, váš nejlepší přítel, to nikdy úplně pochopit nemůže. Nemůžete mu vysvětlit, že v garsonce v šestým patře uprostřed města by mu nebylo líp než na zahradě u lesa. A tak vám nezbývá než snášet pokaždý jeho zraněnej pohled, když zase odcházíte, a poslouchat zprávy od rodičů (kteří to samozřejmě myslí dobře) o tom, jak po vašem odjezdu zase tři noci jenom vyl. Je mi z toho smutno, musela jsem se z toho nějak vypsat, promiňte..
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No, jo, to jsou ty ruby věcí.
No, jo, to jsou ty ruby věcí... Je to smutné, ale v něčem i krásně, že máš takového přítele.
Děkuju :) a s těmi ruby máš
Děkuju :) a s těmi ruby máš úplnou pravdu, původně jsem tam něco takového chtěla i napsat, ale už se nevešlo. A jo, taky jsem ráda, že ho mám. :) Jen je mi líto jeho i našich, protože to s ním není lehký..
Do toho se vcítit neumím, ale
Do toho se vcítit neumím, ale napsalas to moc hezky a je poznat, že je to osobní
Jsem ráda, děkuju. :) On je
Jsem ráda, děkuju. :) On je to jen takovej seznam věcí, co bych mu chtěla říct, kdyby to šlo.
auuu... Je to smutný a
auuu... Je to smutný a napsalas to krásně. Prostě... trefuje se to.
Děkujumoc, i když mě mrzí, že
Děkuju moc, i když mě mrzí, že se trefuju zovna v něčem takovým. :(
To je tak krásný a tak smutný
To je tak krásný a tak smutný... :( když jsem to četla tak mi můj pes, co teď leží vedle mě na gauči, najednou olízl ruku... Takže už brečím samozřejmě ;)
Tumáš kapesníček :) a děkuju!
Tumáš kapesníček :) a děkuju! A je moc fajn, že to tak nemáš. :)
Ach jo, Znesvětitel malinkatý
Ach jo, Znesvětitel malinkatý...
:) Neuděláme si zas nějakej
:) Neuděláme si zas nějakej výlet? I s ním? :)
Uděláme. Nevadilo by, kdyby
Uděláme. Nevadilo by, kdyby po cestě nebyl žádný hřbitov?
:))) Myslím, že fakt nevadilo
:))) Myslím, že fakt nevadilo.
Budu se těšit. :)
Budu se těšit. :)
To je krásně napsaný stesk. I
To je krásně napsaný stesk. I když tedy... máš pořádnýho závisláka, to Ti povím!
Děkuju. A vlastně máš pravdu,
Děkuju. A vlastně máš pravdu, jenom je to trošku složitější.. naši tak trochu nečekali, že se psem (po našem prvním mimořádném flegmoušovi, kterej v životě ani nezaštěkal, natož něco jinýho) můžou být i problémy. A když zjistili, že s tímhle jsou a že na to nemají chuť ani čas, padla vlastně skoro veškerá péče na mě (protože "je přece tvůj"). Venčení, krmení, veterináři, léčení, mytí, hraní si, cvičáky, učení, povely, všechno byla moje práce. A mně to nevadilo, bavilo mě to, navíc jsem tulák a můj pes taky, takže jsme spoustu dní strávili spolu někde na cestách. Problémy nezmizely, ale dají se zvládat, všechno je to o zájmu a o tom se mu věnovat.. naši si k němu hledali cestu mnohem dýl, jenže jim tak úplně nedošlo, že takhle si on zase moc nenajde cestu k nim. A tak si teď všichni zvykáme trochu blbě..
Tak to je složité. Nestal se
Tak to je složité. Nestal se členem smečky, ale parťákem... Je mi vás líto obou. Můj pes taky smutní, když na týden odjedu, protože je hlavně můj, ale dá se utěšit.
Tak snad si psík časem přivykne.
:(
:(
:)
:)
Jejda, to je mi líto. Vás
Jejda, to je mi líto. Vás obou. Tohle je na odcházení těžké. Psovi to prostě vysvětlit nejde, to je jasné. Není rady, není pomoci.
Asi tak. Děkuju. :) Někdy
Asi tak. Děkuju. :) Někdy bych si přála umět mluvit jejich řečí.
Kolikátá líc...
... Jahůdky ještě dnes přijde? Těžké vysvětlování, jen co je pravda. Hezky napsané, naléhavě, smutně, provinile. Osobně.
Ve všem jsi to trefil, i tu
Ve všem jsi to trefil, i tu provinilost (protože jsem to taky od začátku mohla dělat jinak, ale neměla jsem to srdce). Děkuju. A doufám, že líců a rubů už moc nebude :)
No jo, jak nè se někdo napsal
No jo, jak nè se někdo napsal,to jsou ty ruby...
Tak aspoň kachničku.
Děkuju! Pošlu mu ji na hraní
Děkuju! Pošlu mu ji na hraní ;)
Jahůdko
jako člověk psí cítím s tebou i s pejskem. A jsem ráda, že něco takového řešit nemusím.
Děkuju za podporu. :)
Děkuju za podporu. :)
Sakra, jsi mě skoro
Sakra, jsi mě skoro rozplakala... Jo, tohle je hroznej pocit. Někteří lidé tvrdí, že zvířata rozumí všemu, ale je to blbost. Oni nevědí, co jim říkáme. Reagují na klíčová slova, tón a emoce. Ale tohle jim prostě nevysvětlíš. :-( Je mi vás obou moc líto.
Jo, no. Taky bych někdy radši
Jo, no. Taky bych někdy radši, kdyby opravdu rozuměl všemu. Ale včera jsme ho aspoň vzali na pořádnej celodenní výlet :) snad se zas brzy nějakej zadaří.. moc děkuju.
fňuk...
fňuk...
Vzpomínám, když jsem rok a půl pracovala na stavbě, tak se přesně tak dívala paní vlkodlaková, když jsem odjížděla na turnus. Bylo to strašný, příšerný, pokaždý jsem trpěla strašnýma výčitkama, že odjíždím.
Paní vlkodlaková měla navíc těsně před tím zraněný očičko, málem o něj přišla, a jak jsem byla pryč, tak z toho měla něco jako deprese. Hodně pomohlo to, že dcera spolu s ní a mými rodiči si za mnou udělali výlet, takže paní vlkodlaková si ověřila, že nemizím ze světa, očuchala si, kde jsem a tak. Ale ty těžce vyčítavý nechápavý pohledy nezmizely.
Ach jo. Jsem za vás obě ráda,
Ach jo. Jsem za vás obě ráda, že už jste zase spolu :) když oni jsou chudáci takoví troubové nechápaví, a tak jim v těch očích zůstává jenom - mám tě rád, proč odcházíš?