Nad sklenkou vína o létání
Omlouvám se za včerejší absentérství. Jsem zpátky.
Dnes se ocitáme dávno před dobou, kde jsme se pohybovali dosud. Nabízím vám počátek jednoho přátelství a slibuji, že nejde jen o plky a bude to mít vliv na děj. Bavte se, pokud můžete ;)
Byl krásný den, jenž se pokoušel maskovat za letní. Dámy a pánové zmlsaní září chladnoucího slunce umíněně posedávali na čerstvém vzduchu.
„Četl jste dnes o expedici k severnímu pólu, pane advokáte?“ zeptala se dáma aristokraticky.
„Jistě,“ odvětil nejistě pan advokát. Popravdě netušil, jak se ocitl naproti cizí ženě, která si počínala, jako by již roky byli nejlepšími přáteli.
Šalamounsky se pousmála a upila ze sklenky červeného. „A co soudíte o bezpečnosti letového provozu?“
Jeho zamračená tvář se rozjasnila. „Míním, že bychom se jí měli zabývat pro případ, že se někdy naučíme létat.“
Zvonivě se rozesmála. Víno se vpilo do ubrusu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Já v tom prostě vidím soudce
Já v tom prostě vidím soudce a hraběnku a nemůžu si pomoc.
Tak to čteš správně ;). Já
Tak to čteš správně ;). Já jsem vám věřila, moji čtenáři, že je poznáte jen podle toho, jak mluví!
Děkuju moc za komentář :)
Ti dva jsou totiž dokonalí! A
Ti dva jsou totiž dokonalí! A jejich přátelství je kouzelné a neskonale jim ho závidím. :-)
Hraběnka a soudce za mlada!
Hraběnka a soudce za mlada! Já si říkala, jak se seznámili! a poznala jsem je hned. :)
To jsem ráda :). Díky za
To jsem ráda :). Díky za komentík!