Útěk
Byli tu zavření roky. Sice uctívaní jako vzácní hosté, ale pobyt zde byl nedobrovolný. Marné byly jejich prosby, výhružky, sliby. Jejich hostitel byl neoblomný. Mysleli si, že když mu splní všechna jeho přání, když stvoří jeho sny, nakonec jim splní i jejich tužby.
Marně.
Nastal čas, aby si své nejvroucnější přání splnili sami.
Cesta ven byla jen jediná, dosud nevyzkoušená, ale to se brzy změní.
"Synku, až se vzneseme do vzduchu, nesmíš letět příliš nízko. Voda by ti smáčela křídla. Také se nepouštěj příliš vysoko! Slunce by ti roztavilo vosk. Leť uprostřed a stále za mnou! Poslechneš-li mě, poletíš bezpečně."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je dobrý nápad.
To je dobrý nápad.
(^U^)
Pěkné...
Líbí. Kachna!
Líbí. Kachna!
Pěkné, poznala jsem až na
Pěkné, poznala jsem až na konci.
Dobrá rada nad zlato
Dobrá rada nad zlato
Líbí!!!
KÁČ!