Snílci
Nesoutěžní, nebodík.
Nakonec jsem si to stejně musela napsat. Omlouvám se.
Fotografie majestátního hradu s množstvím věží a věžiček na pozadí fialovějícího večerního nebe. Pohled přes rozlehlé jezero na zlověstně temnějící pás lesa. Podzimní obrázek listí padajícího na chaloupku, před níž rostou dýně velké jako auta. Zrzavý chlapec, kterému je evidentně špatně. Podivné zvíře s orlí hlavou a koňskými kopyty. Obrovský kočár tažený létajícími koňmi. Momentka s polovinou hlavy chlapce v kulatých brýlích, kterak se snaží vyhnout objektivu. Polorozpadlá, děsivě působící chýše nad malebnou vesnicí. Dva tolik podobné, rozesmáté obličeje...
A dál - dál už nic.
Roztřesenýma rukama zavře malé fotoalbum. Nápis na přebalu - Mámě, od Colina a Dennise - vypadá trochu rozmazaně.
Vždycky mi jí bylo hrozně líto...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ach, moc hezké, dojímavé. :-)
Ach, moc hezké, dojímavé. :-)
Děkuju :)
Děkuju :)
Au, tohle tak hrozně bolí. :-
Au, tohle tak hrozně bolí. :-( Ale ty fotografie jako bych držel v rukách a opravdu si je prohlížel... Krásné.
Mockrát díky. Doufala jsem,
Mockrát díky. Doufala jsem, že to tak nějak bude působit, taky se mi promítaly před očima :)
jo,
Fred, Lupinovi, Levandule, ti dva a mnoho dalších - taky si matka stvořitelka mohla léčit trauma z matčiny smrti méně drasticky
To opravdu mohla. Děkuju.
To opravdu mohla. Děkuju.
Ach jo, fňuk...
Ach jo, fňuk...
*podává kapesníček*
*podává kapesníček*
K HP jako takovému mám sice
K HP jako takovému mám sice spoustu výhrad, ale stejně mě tyhle drobné příběhy okrajových postav ještě pořád dokážou dojmout.
Krásně napsané.
Jsem ráda. Děkuju :) (Taky
Jsem ráda. Děkuju :) (Taky mám ke spoustě fandomů výhrady, HP nevyjímaje, ale tady na DMD mě málokdy něco zklame :))
oni měli mámu? ta mi nějak
oni měli mámu? ta mi nějak úplně unikla
Ale drable je hodně působivé
Nikdy se tam nevyskytla, ale
Nikdy se tam nevyskytla, ale tak velmi pravděpodobně nějakou měli :) nevím, vždycky mi jejich smrt připadala ještě o něco strašnější (ač je to strašlivý a absurdní hodnocení) než většina těch ostatních - právě proto, že to byli takoví snílci, věčný děti, neustále ze všeho nadšený a uchvácený.. a pak oba najednou zmizí. A jejich rodiče, mudlové, sotva kdy plně pochopí, proč přesně.
Děkuju.
Co mám napsat do komentáře,
Co mám napsat do komentáře, když jsi to všechno napsala ty.
KÁČ!
Děkuju, i za kačenku :)
Děkuju, i za kačenku :)
Ach jo :-(
Ach jo :-(
Jo..
Jo..
tak z toho mrazí
tak z toho mrazí
Omlouvajík. *nabízí deku*
Omlouvajík. *nabízí deku*
Nad tím, jak se museli
Nad tím, jak se museli mudlovští rodiče vyrovnávat se smrtí dětí v kouzelnické válce, jsem přemýšlela častokrát. A vždycky to zakončila tím, že jsem popadla nejbližší knížku a začala číst, abych se z té představy nerozbrečela.
No nic. S kapesníkem v ruce jdu najít nějakou knížku, co končí šťastně.
Promiň. Já vím. Taky je mi z
Promiň. Já vím. Taky je mi z tý myšlenky hrozně smutno. :( Ani se mi to nechtělo psát, přebila jsem to nejdřív Stanicí, ale nakonec se to stejně přihlásilo o slovo.. ještě jednou promiň. A přeju co nejveselejší čtení :)
Nemusíš se omlouvat. Na jednu
Nemusíš se omlouvat. Na jednu stranu je to smutné, na druhou stranu jsem ráda, že to někdo napsal a nezůstává to jen v hlavě... Našla jsem svého starého Barbánka. Hned je mi o něco veseleji :-D
Fíha! Tohle se mi teda
Fíha! Tohle se mi teda dostalo pod kůži.
Děkuju.
Děkuju.
Tak to moment, Colin při
Tak to moment, Colin při bitvě zemřel, ale o Dennisově osudu jsme se nikdy nic nedozvěděli, ne? Já upřímně věřím, že žije. T_T
Je to krásný, silný a bolavý drabble.
Vidíš, já si vždycky myslela,
Vidíš, já si vždycky myslela, že umřeli oba, ale jak koukám do knihy, taky tam zmínku o Dennisovi nemůžu najít. Možná opravdu přežil.. díky.
Teda - Ty jsi mě skoro
Teda - Ty jsi mě skoro rozplakala :-(
Úžasný!
Děkuju a omlouvám se :)
Děkuju a omlouvám se :)
..
Jsem ráda, že se fanouškovsky tyhle malé příběhy, rádoby nedůležité pro hlavní linii (vím, kam to taky všechno cpát, ale i tak...) doplňují. A já si je pak můžu pěkně počíst a pro sebe doplnit k oficiálnímu ^^ Smutné, hořké a krásné.
Mockrát děkuju. Rozvíjení
Mockrát děkuju. Rozvíjení úplně nových příběhů mi nikdy moc nešlo, radši vyplňuju bílá místa.. :)
Jé, to je moc krásné... a na
Jé, to je moc krásné... a na konci bolestné. Chudák Colin, chudák matka (která tam určitě byla, protože Colin jasně mluvil na začátku o rodičích). Ten mezi oběťmi opravdu nemusel být.
Taky si myslím, že nemusel.
Taky si myslím, že nemusel. Ale o Rowlině zbytečný krutosti už jsem toho napovídala dost :) každopádně moc děkuju.
Né :( Já věřím, že Dennis
Né :( Já věřím, že Dennis přežil, musel! (a pak se skamarádil s Georgem)
:) To zní jako dobrej nápad!
:) To zní jako dobrej nápad!
^v^
Dennis byl moc mladej, takže byl evakuovanej s ostatníma. Colin se proplížil zpátky, protože trpěl těžkým případem uctívání hrdiny...
Matku to bude bolet tak jako tak...
Já, popravdě řečeno, nemůžu Rowle odpustit, že celou poválečnou dobu prostě přeskočila a vymazala blbým epilogem. Protože přesně takových scén (a ještě horších) by se dala napsat spousta. A měla by se napsat, protože v tom je pravá tragédie jakéhokoli konfliktu.
(Pardon, jsem se nějak rozjela...)
Já měla nějak zafixovaný, že
Já měla nějak zafixovaný, že umřeli oba (on Colin byl taky teprve v šesťáku, tak asi proto), ale jsem docela ráda, že ne. I když ta ztráta bude samozřejmě bolet tak jako tak..
A jinak, já si soukromě myslím, že tam ten epilog vůbec neměl být, ani v knížce mi tam dvakrát nesedí, a ve filmu je vyloženě směšnej (i když za to můžou asi hlavně maskéři :D). Brala bych to buď utnutý tou předepilogovou kapitolou (s tím, že "čtenáři, domysli si, co bylo dál"), anebo právě takovouhle nějakou katarzi v podobě náhledu do poválečnejch traumat. Přece jenom je tam takovejch postav, jako je Colinova maminka, o dost víc..
Pro mě je v tom epilogu
Pro mě je v tom epilogu schovaný to, na co vlastně ten svět funguje. Celej ten svět se točí jenom kolem Harryho, ostatní nejsou důležití, takže se dají takhle sumárně odpravovat (a odsuzovat a tak).
A proto mám moc ráda kousky, který z těch zbytných postav dělají zpátky lidi. Jako je tenhle tvůj.
Já tedy vám, že jsem jediný
Já tedy vám, že jsem jediný člověk na světě, komu se epilog líbí... Ale chtěla jsem o něčem jiném - já jsem tak vděčná, že neměla potřebu konkrétně zmiňovat, kdo žije a kdo padl (až na pár výjimek). Na mě naopak byla koncem strašně popisná a vůbec nenechávala prostor pro vlastní interpretaci a imaginaci...
To jsi nám neměla dělat, to
To jsi nám neměla dělat, to je ošklivé.
Omlouvám se a jako úplatek
Omlouvám se a jako úplatek nabízím horkou čokoládu, čaj, kávu nebo aspoň deku!
Je to krásné a strašně smutné
Je to krásné a strašně smutné. Opravdu mám ráda, když se autoři věnují mméně známým postavám.