Horská dráha 4

Obrázek uživatele neviathiel
Rok: 
2016
Fandom: 
Obdarovaný: 
strigga

Darja promíchá lektvar na plotně, napustí do dřezu vodu a prohledá mrazák. Najde jedno plastové tvořítko a tři dělené sáčky. Mělo by to stačit. V hrnci jsou sotva dvě deci. Krvetvorný lektvar se podává v množství aspoň jednoho doušku na půl litru krevní ztráty. Aleksandr by měl vypít minimálně dva. Než Darja zavře mrazák, vloží do něj hrnek.
Led ve tvořítku drží jako přibitý. Darja jím musí párkrát uhodit o dřez. Se sáčky je to horší. Útržky igelitu se lepí úplně všude. Druhý sáček roztrhne napůl a třetí jednoduše hodí do dřezu.
„Ztratila jste řeč?“ promluví Aleksandr.
Darja vyrazí z tvořítka poslední kostky ledu. „Vynechal jste jeden důležitý detail,“ řekne. „Proč Militia útočila zrovna na vás?“
„Proč to chcete vědět?“ opáčí on, nakloní hlavu na stranu a zatváří se posměšně.
„Jsem zvědavý člověk,“ odvětí Darja. „Nemám ráda děravé historky. Působí nedůvěryhodně.“
„Nešlo o mě. Šlo o tu černou křišťálovou kouli.“
Darja nahrne led doprostřed dřezu. „Ochladím vám lektvar,“ řekne. Přenese hrnec do dřezu a vytáhne hrnek z mrazáku. Když z lektvaru přestane stoupat pára, nalije asi půl deci do hrnku a počká, až se teploty srovnají. „Vypijte to hned.“
Aleksandr se podívá do hrnku a zbledne jako stěna. „Tohle pít nebudu. Vypadá to jako krvavá kaše,“ řekne.
„V tom případě musíte do nemocnice na krevní transfuzi,“ řekne Darja důrazně.
Aleksandr se několikrát prudce nadechne. Darja v duchu spočítá čas. Léky by ještě měly účinkovat.
„Můžu vám dát něco silnějšího na uklidnění,“ navrhne.
„Nejsem žádný blázen,“ odsekne vztekle Aleksandr. Zavře oči, vypije lektvar najednou a několikrát polkne naprázdno.

Les je plný studené mlhy a těžké vůně kůry a jehličí. Jackovi trvalo téměř půl hodiny, než našel čistou stojatou vodu. Kdysi to tady znal jako vlastní boty. Co se bratranec oženil, je s ježděním na chatu utrum. Nikdo sem nejezdí už roky.
Ne že by na tom tolik záleželo. Jestli se starý Kosturak domákne, s kým mluvil jeho syn, než ho na lublaňské tržnici sejmula Militia, nezachrání Jacka ani zázrak. I kdyby měl štěstí, za pár dní se mladý Kosturak oklepe a bude pěkně naštvaný.
Na vodní hladinu napíše Hexerovo číslo. Voda se modravě zableskne a Jacek se nedočkavě nakloní dopředu.
Osobu na druhé straně zná. Jmenuje se Zauber a chodíval s Hexerem na schůzky.
„Můžu mluvit s Hexerem?“
Zauber se ušklíbne. „Už ne.“
„Kurva,“ oznámí lesu Jacek a roztřesenýma rukama si přejede po obličeji.

Darja chvíli dutě zírá do vody ve dřezu, než vytáhne špunt. Zítra to bude přesně rok a tři měsíce od noční můry v Prátru. Darja se bojí uvěřit, že je po všem. Potřebuje záruku. Zavadí pohledem o kožený kabát na křesle a něco ji napadne.
Aleksandr spí na boku s koleny přitaženými k tělu. V příliš velké nemocniční uniformě vypadá docela neškodně. Zdání může pořádně klamat. Když mu Darja sáhne na čelo, zavrtí se, ale neprobudí. Možná je tak vyčerpaný. Možná se cítí bezpečně. Mohla by zavolat policii. Mohla by ho zabít, kdyby na to měla žaludek. Nepřežila by příští týden. On to dobře ví.

„To snad nemyslíš vážně?“ zařve Axel Fritz, když mu to všechno dojde. Vyskočí, jako kdyby chtěl Jacka na místě uškrtit. Stůl se zatřese a oba Jackem pečlivě připravené šálky kávy vyšplíchnou na podšálky.
Fritz je zásadový slušňák. Nikdy nevzal úplatek. Do práterského případu se loni zakousl jako buldok a nekoukal nalevo ani napravo. Možná Jackovi vyrazí pár zubů, ale nenapráská ho práterským ani Kosturakům.
„Vypadám snad, že mám náladu na hloupé vtipy?“ povzdechne si Jacek.
„Objednal jsi vraždu klíčové svědkyně, ty kreténe!“ vyplivne Axel.
„Já žádnou vraždu neobjednal!“
„Co jiného sis myslel, že děláš?“
„Michajlovičová je naživu,“ hlesne Jacek.
Axel zvedne Jacka za límec a dá mu do zubů. „To snad kurva mění situaci?“ zařve. „Je naživu, protože jedni tvoji mafiánští kamarádi si to rozmysleli a druzí ji netrefili! Netahej mě tady za fusekli!“
Jacek se odplíží za křeslo. „Vážně si myslíš, že jsem v tom mohl Hexerovi zabránit?“ vyjede z něj hořce. „Nemohl jsem dělat vůbec nic! Nikdy jsem neměl na vybranou!“
„Nelži,“ odpoví ledově Axel. „Nic ti nebránilo poslat je do prdele hned na začátku. Já to udělal a jak vidíš, jsem ještě naživu.“
Jacek má najednou knedlík v krku. „Ty jsi věděl…?“
„Měl sis radši najít bohatého chlapa,“ řekne Axel. „Shniješ v kobce, kreténe.“

Darja za sebou zavře domovní dveře a opře se o ně.
„Co se stalo?“ zeptá se vyděšeně Daniel.
Ona vytáhne z kapsy kovový knoflík. „Kdyby se ti dostal do rukou ten parchant, který se mě pokusil proklít, co bys udělal?“ zeptá se dutě.
Daniel na ni půl vteřiny zírá jako na ducha. Pak ji začne prohlížet detekčními kouzly. „Dal bych mu do zubů,“ řekne. „Co se stalo?“
„Mně se nic nestalo,“ hlesne Darja. „V tom je ten háček.“

Když se Aleksandr probudí, venku už je tma. Michajlovičová je pryč.
Opatrně se posadí. Jde to. Klekne si k odpadkovému sáčku s oblečením. Tričko a džíny jsou rozstříhané a pokryté zaschlou krví. Bude muset odejít v nemocničním mundúru. Najde rukavice. Nedokáže si nasadit ani pravou. V odpadkovém koši se povalují zakrvácené smotky gázy a zmačkané tkaniny. Vše spálí na popel. Musí kouzlit levačkou. Připadá si celý levý a zpomalený.
Vezme z křesla kabát. Je nezvykle těžký. V rameni zeje rozšklebená zakrvácená díra a třetí knoflík shora chybí. Musel někam spadnout. Aleksandr se rozhlédne po podlaze. Prohledá kapsy kabátu a pak celý byt. Nic nenajde.
Pokusí se dostat pravačku do rukávu. Tohle nepůjde.
V předsíni je zrcadlo. Aleksandr si otevře portál domů.

Xénie Vulpesová opře lokty o výlevku a povzdechne si. Když Darja před půlhodinou vytáčela před vodní spojení její číslo, napadlo ji, že spolu možná mluví naposledy. Xénie chtěla slyšet všechno. Dobrý začátek nemusí hned znamenat dobrý konec.
„Jestli mě pošleš do háje, pochopím to,“ řekne Darja a poslepu se natáhne po hrnku s teplým zázvorovým čajem. „Neměla jsem jinou možnost.“
„Já ti věřím,“ odpoví Xénie. „Jak víš, že je po všem?“
„Vzala jsem si záruku.“
„Jakou?“ zeptá se Xénie zvědavě.
Darja ukáže Xénii drobný předmět. „Byl by určitě nerad, kdyby se tohle dostalo do rukou mému bratrovi.“
„Tomu věřím.“ Xénie vypadá přepadle. Z Karla má taky docela vítr.
„Mimochodem,“ vzpomene si Darja a koutky jí zacukají, „má na pravém předloktí jizvu po pěkně hlubokém kousanci. Nevíš o tom něco?“
„To si piš,“ odpoví Xénie a v úsměvu vystaví na odiv ostré liščí zuby.

Aleksandr upije ze sklenice a dá si nohy na konferenční stolek. Jeho otec to kupodivu přejde bez komentáře.
„Co sis myslel, že děláš?“ pronese. Je to povzdech, ne výčitka.
Aleksandr nemá chuť se hádat. Po hodině doma, zdlouhavém převlečení do plátěných kalhot a svetru, návštěvě sestřenice Ruslany, jednom se sebezapřením vypitém lektvaru a jednom zakázaném panáku se necítí ani o píď lépe.
„Víš, co se mohlo stát, kdyby tě tam Michajlovičová nechala?“
„Mám poměrně dobrou představu,“ odpoví Aleksandr. „Mám taky poměrně dobrou představu, co by se mohlo stát, kdyby ten šašek Hexer poslal Michajlovičovou pod kytky.“
„Pod kytkama je teď Hexer,“ řekne otec. „Což mně připomíná, že bych si měl popovídat s novou hlavou práterských.“
„Připomeň mu, aby v zájmu vlastního zdraví dal ruce pryč od Michajlovičové.“
„Pochopitelně,“ odvětí otec. „Tady jde o princip. Naše rozhodnutí nikdo obcházet nebude.“
„Tady jde o můj život,“ řekne Aleksandr.

Vyšetřovatel Fritz zavolá chvíli poté, co se Darja rozloučila s Xénií. Darja si nalije další čaj.
„Snažíme se identifikovat čaroděje, který na vás před třemi týdny zaútočil,“ řekne Fritz nakonec.
„Já ho tehdy neviděla vůbec,“ řekne Darja.
„Znáte jeho jméno?“
Darja zavrtí hlavou. „Nechci je znát,“ odpoví.

Bledé světlo měsíce v třetí čtvrti rozčtvrcené mříží na okně dopadá přímo na Jackovu válendu. Přetáhne si deku před hlavu.
Žije.
V nic víc doufat nemůže.

Aleksandr vytáhne z drobné krabičky pramen vlasů, stoupne si před zrcadlo a nakreslí na ně několik čar. Odraz zmizí a objeví se koupelna a drobná dívka s kartáčem na vlasy v ruce. Dívka se zarazí uprostřed pohybu a zahledí na Aleksandra, kterého vidí v odrazu stát za sebou. Upustí kartáč a prudce se otočí. Aleksandr zruší kouzlo.
„Ahoj, princezno,“ řekne tiše a přejede prsty po vlasech.

Darja odemkne skříňku na magické předměty, ze spodní poličky vezme krabičku se silným magickým štítem a vloží do něj kovový knoflík z Aleksandrova kabátu.

Klíčová slova: 

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

To je dobrý konec nekonec. Záruka je dobrá, ale závěr stejně moc uklidňující není. Ono se ještě něco semele...

Obrázek uživatele neviathiel

Hehe, díky :)
Pro Darju je konec, ta už bude mít zaručeně klid.

Obrázek uživatele ef77

Obdivuju, jak si dokážeš v uzavřené povídce nechat zadní vrátka pro další pokračování a zároveň tím způsobit drobné mrazení v zátylcích čtenářů. A obdivuju, jak se postupem času z nesympatických osob můžou stát bytosti, které jsou téměř k politování, jako tady Aleksander. Ten nečernobílý vývoj mě vždycky dostane.

Obrázek uživatele neviathiel

Díky!
Hodně to mě znamená. :)

Obrázek uživatele strigga

To se tak hrozně dobře četlo, děkuju moc :) musím přiznat, že jsem se chvílema malinko ztrácela, protože ten práterský incident si už nepamatuju do detailu, ale vždycky jsem se zase našla :) a obdivuju, jak dokážeš psát tak stručně a přitom všeříkajícně, to bych chtěla umět! Úplně to člověka připoutá k monitoru.. díky, Ježíšku!

Obrázek uživatele neviathiel

Děkuju! :)

Obrázek uživatele Keneu

Moc se mi to líbilo. Magičtí mafiáni, propletené vazby, msty a závazky, nejednoznačné postavy... Fakt hodně moc dobré.
A v životě by mě nenapadlo, že můžu mít ráda člověka, který vztáhl ruku na kohokoli z Vulpesových. Aleksandrovi se to povedlo.

Obrázek uživatele Aries

viď? Mně se taky docela zamlouvá

Obrázek uživatele neviathiel

:)

Obrázek uživatele neviathiel

Děkuji! To mě těší (a Aleksandra patrně taky:)

-A A +A