Den splněných přání

Obrázek uživatele mamut
Rok: 
2016
Obdarovaný: 
Iantouch

Budou Vánoce. Chtěla by mu připravit opravdu nevšední dárek...
To bylo tenkrát. Všichni se v euforii opájeli nabytou svobodou. Svobodou všeho, hlavně svobodou dělat si co chtějí bez ohledu na druhé.
Staří pardálové odhazovali své Děti ráje a oblepovali se nezprofanovanými rádoby talenty, hlavně, když dobře vypadali pro noviny a televizi anebo měli vlivné tatíčky a známé.V té době vznikl ten portrét. Černobílý portrét v životní velikosti, který visí na hlavní stěně jeho ateliéru. Každý, kdo sem vejde, musí uznat kvalitu provedení, vyváženost světla a stínů, kompozici, zachycení okamžiku.
Vznikl v té hektické době objevování a tvořivosti neomezené příkazy a zákazy. Pamatuje si to jako dnes. On byl plachý kluk odněkud z malého města. Udělal si průmyslovku, ale protože miloval focení, šel za svým snem a přes kamaráda se dostal do VIP fotoateliéru a chytil se. Jeho fotky byly a jsou prostě nejlepší. Fotil začínající modelky, které se i dnes drží v top špičce. Fotil herce a herečky, zpěváky i zpěvačky. Rukama mu prošly všichni ti bouřliváci té doby.Rozmazlená zlatá tatínkova konzumentka, co bavila mládež a dnes rozdává rozumné rady. Ty dvě bloncky, co udělaly spolu i proti sobě cokoli, jen aby si jich někdo všiml. Jedna, aby prorazila svou nálepku slušné holčičky a druhá, aby se dostala z hornického zapadákova do světel mola. Někteří se udrželi, jiní jen vylétli jak jepice a zapadli do zapomnění. Někteří se míhají oblohou jak komety – zasvítí, zhasnou a zase se vrátí a zhasnou. Chlapecké skupiny, dívčí tria, baviči nezábavní, co si zrovna média objednají.Se všemi těmi pomáhala při přípravách na focení. Ona sama, malá šedá myška, spíše kluk.V klidu se starala o pohodu všech těch malinkých i větších celebrit.Pohybovala se mezi maskéry, kadeřníky, vizážisty, kostymérkami jako doma. U všech byla oblíbená. Kdykoliv byla k ruce, věděla, co má kdo rád, co mu nejlíp sedne a kdy co podat.A on pak fotil. Fotil všechny ty hvězdy, co se před objektivem někdy střídaly častěji než panáčci na orloji. Měl k tomu cit, oko, jak se říká. Jen řekl pár vět kadeřníkovi, pár vět maskérce a šlo se na věc. Jen u jednoho dělal výjimku.Ten kluk, přidrzlý floutek s lehce pozdviženým koutkem. Nedá se říct, že by zrovna uměl zpívat, ale měl neskutečnou odvahu dělat něco jinak. Hubený jak lunt, natáhl na sebe kožich snad po Růžičkové a šel písničku odrecitovat.Tenhle kluk jej tak zaujal, že když se nebyli schopni s kadeřnicí domluvit, co s vlasy, sám mu do nich hrábl a ledabyle mu je projel prsty. Všimla si, jak se mu lehce natáhly chloupky na předloktí. Od té doby, při focení s tímto klukem, vstupoval občas na place do práce kadeřnice.Běžel čas a jak už to bývá, osudy se spojí.Jednou se srazil s nenápadnou dívkou, takovou spíš klukem, v ateliéru. Požádal o schůzku a pak o další. Našli spoustu společných témat a nechali si i své osobní místo. Jen jedno se jim nepovedlo, osud jim nedopřál vlastní děti, a tak si plnili své sny. Objeli skoro celý svět, věnovali se charitě, podporovali mladé nadané talenty. Ona si zařídila modelingovou agenturu, on se stal ve světě uznávaným fotografem.Jedno ale z těch časů začátku zůstalo. Když si zařizoval svůj vlastní ateliér, jako první nechal nainstalovat v chromovaném rámu černobílý portrét mladého chlapce. Tu první fotku přidrzlého kluka v kožichu.Už dávno si všimla, že kdykoliv vstoupí do ateliéru, lehce se na portrét usměje, lehounce, nenápadně. Pořád si pamatuje, jak se mu postavily chloupky při dotyku těch vlasů.
Je štědrý den...
Dnes poprvé spolu nebudou celý den. Poslala jej do hor odpočinout si a fotit, aby stihla připravit pro něj překvapení na večer. Dalo to hodně práce. Nemá to ráda, ale i její známosti nakonec pomohly.Zašla ke své kamarádce kadeřnici a nechala se ostříhat. V rekvizitárně zapůjčila stejné letiště, jako se používalo tenkrát ve fotoateliéru a nechala jej nainstalovat k nim pod portrét. Koupila pánské prádlo. Dohodla si schůzku s oním chlapcem, dnes již seriózním mužem, a koupila pro svého muže dárek.
Dnes je štědrý den. Den splněných přání. Dnes přivítá svého muže jako by byla ten kluk. Kluk v bílém kožichu.

Klíčová slova: 

Komentáře

Obrázek uživatele mamut

Letošní Vánoce pro mne mají opravdu zvláštní náboj.To se někdy tak osudem stane. Na podzim nade mnou drželi stráž andělé, že jsem neodešla jinam, a v hlavince vyprávěné příběhy mne vracely zpět do reality obyčejného života. Proto jsem se rozhodla splnit přání vánoční, i když asi ne zcela podle zadání. Do Středozemě nahlížím s pokorou a úctou, a tak jsem zabrousila spíš na parket vztahů, a tak trošku bulvárních plátků.
Malá historie jednoho portrétu. Pěkné Vánoce přeji.
(Za drobné chyby se omlouvám, nějaké mezírky ještě mám)

Obrázek uživatele neviathiel

Někdy jsou příběhy to jediné, co tě drží. Od toho je možná máme

Obrázek uživatele mamut

Ano, děkuji :)

Obrázek uživatele Iantouch

Moc děkuju. Nějak zvláštně se mě to dotklo, asi jako ruka, která poodhrnula závěs složitého světa, do kterého jsem nakoukl jako ty do Středozemě. A je to takovým podivným způsobem osobní a přece ne. Taky přeju hezké Vánoce.

Obrázek uživatele mamut

Jsem moc ráda :)

Obrázek uživatele Keneu

Milá mamut, tohle se mnou teda zamávalo. Skvěle vystižená doba a prostředí a rozechvívající zápletka. To štědrovečerní letiště mám úplně před očima. <3

Obrázek uživatele neviathiel

To je tak zvláštně nostalgické. V té době jsem vyrůstala a hudebním vkusem už jsem se začala stáčet mimo mainstream, ale tu atmosféru jsem vnímala i jako špunt...

Obrázek uživatele strigga

Tohle je vážně zvláštně.. asi to za mě řekla Keneu, rozechvívající. V tý době jsem byla malej špunt, a tak ji mám zkreslenou dětstvím, ale stejně, ta atmosféra jako by mi byla důvěrně známá..

-A A +A