Vedu ji
Vybrat letos nejoblíbenější drabble pro mě nebylo úplně jednoduché, ale nakonec asi vítězí tohle. Ten příběh, který jsem vyprávěla, jsem si v trochu jiné (kratší) formě prožila na vlastní kůži a vlastně mě docela pocuchal, protože v originále nebyl o moc hezčí. Vlastně naopak - tohle byla moje poslední scéna. Celý konec v Paříži a návrat bratrů už jsou moje autorská licence a touha dát Anušce (a sobě) hepáč.
Hru jsem hrála v únoru. V březnu mi z ní vlastně tak nějak vůbec nebylo moc dobře. V dubnu jsem se rozhodla z toho vypsat - a fakt to fungovalo. Jak jsem Annin příběh krájela do stoslůvek, bylo čím dál tím jednodušší ho vnímat jenom jako příběh, ne jako něco, co by mělo bolet mě jako člověka - ty scény jsem dostávala z hlavy ven a četli je jiní lidi a to pomohlo. Někdy kolem pětadvacátého se mi po nich vlastně začalo stýskat - ale teď jsem ráda, že je mám aspoň na tom papíře.
A doporučuju si k tomu opravdu pustit tenhle jeden soundtrack - Havrany
Když Anna zakřičí, trhnu sebou, ale nepouštím ji.
Znovu slyším slova jejích bratrů.
„Doveď ji do Paříže.“
„I kdybys ji měl odnést.“
„Všechno bylo zbytečné!“ pláče. „Kdybych raději zemřela...“
Její slova bolí jako hřeby v dlaních.
„Kdybys zůstala, zemřete všichni," šeptám. "Takhle mají šanci.“
Jdeme pod hvězdami. Anna poslušně kráčí krokem loutky. Voní březovým listím a medem.
Vzhlédne, oči skleněné horečkou zrcadlí hvězdy. „Promiň, Záboji, to tvé Československo nechci nikdy vidět. Zradili nás.“
Mlčím. Čtyři roky jsem za nenavštívenou zemi bojoval.
U vlaku moje stopařka padá do prachu. Křik o nosítka přehlušuje volání sláva.
Pochopím, že Československo taky vidět nechci.
A doprovodný Skácel:
a ty jenž nechceš kamenovat
buď jako kámen v srdci svém
tak milosrdný ještě nikdy
nehodil kámen kamenem
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Každý tvůj střípek byl
Každý tvůj střípek byl úchvatný. Díky za ně.
Já děkuji :)
Já děkuji :)
tohle bylo kruté, pamatuju si
tohle bylo kruté, pamatuju si to, a jestli to původně byl konec, tak to se nedivím, že tě to sebralo
no, já taky ne
no, já taky ne
a celý fandom a tebou vyprávěný příběh se mi moc líbil, díky
Díky. No, ano, byl to takový.
Díky. No, ano, byl to takový... nehezký konec :)
Já už si díky tobě dva roky
Já už si díky tobě dva roky říkám, že se taky musím odvážit si nějakej larp zahrát. :) Zatím jsem jenom dva takový polo-larpy připravovala.. ale přímo si zahrát musí být často neuvěřitelně silnej zážitek.
Ještě jednou díky za celej tvůj letošní příběh. Já mám asi nejradši Poděkování, ale všechny byly nádherný. :)
To mě moc těší a klidně můžu
To mě moc těší a klidně můžu dát nějaké rady, celkem se v tom, co se v Čechách děje, vyznám. Jen teda tahat lidi z DMD do larpů je trochu takové vošajslich, protože se vlastně hodně snažím být inkognito, ale to nevadí ;)
Nemusíš, já mám díky
Nemusíš, já mám díky kamarádům taky docela slušný přehled a pár larpů vytipovaných. Chápu tvoji potřebu anonymity. :) Ale děkuju!
Až ted přečetla nejednou celý
Až teď jsem přečetla nejednou celý příběh, líbilo moc.