Snad ne do Hvozdu
Asi půl dne jsem si myslela, že vás budu muset seznámit s tím, jak se to má se skřetím posmrtným životem. Naštěstí přišel jiný nápad.
Vyfasuji berle a celu.
Nejspíš očekávají, že se teď natáhnu a budu spát. Tak to ne. Zamířím rovnou ke škole.
Lirich neúnavně leze po hromadě soudků s rybami.
„...a Ûtrichův otec ho tady nechal," vykládá. „Igrûn-nánâ," zastaví se najednou, „viď, že mě vezmeš s sebou?"
„Kam?" podivím se. „Snad ne do Hvozdu?"
„Přece až taky půjdeš..." ztiší hlas a spiklenecky zašeptá: „Pryč. Z Mordoru."
Vzpomínám, jak jsem putovala se svým kmenem. Na zimu, hlad a strach.
Myslím i na těla, kterých je teď v Hvozdu tolik. Skřetí těla, v mordorských šatech, ale ne vojenských. Elfové bdí.
„Já tady zůstanu."
Okolo roku 1300/III. nárazově vzrostla skřetí populace v Mlžných horách. (NK, dod. B) Souvisí to s neúspěšným pokusem svrhnout vládu nazgûlů a následným děním v Mordoru. (Sauron už touhle dobou bydlí v Dol Gulduru, ale zatím se nijak viditelně neangažuje.)
Ano, nánâ je spřízněno s naneth.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
výborný jako vždycky, ale ten
výborný jako vždycky, ale ten posmrtný život skřetů by mě taky docela zajímal
Taky se hlásím, že by mě
:o))
Já se do toho tématu nechci pouštět hlavně proto, že s ním mám jiný oumysle a nechci si blbě rozhamtat vlastní zelí. Snad mi vyjdou a někdy jindy se to dozvíte.
Budeme se těšit :o)
Nepočítej
s míň než rokem.