Pod větví
Venkovská cesta, strom.
ESTRAGON: Já, půjdu já. A pak přijdu…
VLADIMIR: Na onen svět. Lahoda! Lahoda!
ESTRAGON: Kde něco je, ne jen tahle… pustina a jeden suchej strom.
VLADIMIR: A já…
ESTRAGON: Smyčku si uděláme. Kdyby mě nebolela ta noha, tak si snad i zatancuju.
VLADIMIR: Tady zůstanu. Nehnu se. Budu úplně tuhej.
ESTRAGON: A pak ji zavěsíme… Nemá ten strom další větve?
VLADIMIR: Vyschnu. Scvrknu se. Sežerou mě červi…
ESTRAGON: No a je to tady…!
VLADIMIR: Je tady?
ESTRAGON: Tamta větev už praskla a žádné další tu nejsou.
VLADIMIR: Jsme tady jen my. A budeme tu ještě dneska čekat.
Větev praskla a dnes prasklo, že se nemůžou zabít... To je život.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Jsou na tu sušinku moc těžcí.
Jsou na tu sušinku moc těžcí. <3
Ale Godot přijde.
No nevím, co by se stalo...
No nevím, co by se stalo... Ha, to třeba napíšu.
:-*
To je opravdu velice
To je opravdu velice godotovské. Budou tam čekat na věky věkův.
Děkuji moc!
Děkuji moc!
(Pšt, moje.včerejší drabble.)