Na vlastní oči
DRUHÁ NESOUTĚŽNÍ IDENTITA
Dva dny a tři hodiny napřed, ale téma k tomu sedí.
Sepsáno podle svědectví A. Juvčenka.
Varování: Je to ošklivé.
Když hledíš do propasti, ona hledí na tebe.
Kdo dlouho hledí do propasti, toho propast pohltí.
Za posledními dveřmi je propast. Září barvami a je krásná. Saša zůstane pozadu, protože musí držet dveře. Valerij a Viktor s druhým Sašou hledí do propasti. Minutu. Minuta stačí.
Nad propastí se klene noční nebe. Půlka budovy je pryč.
„Kde je reaktor?“
„Koukáme do něj.“
Kůži mají černou jako od popela.
Saša, který drží dveře, má štěstí. Zvracet začne až za hodinu. To znamená, že má šanci přežít. Z nemocnice ho pustí za rok. Transfuze a operace mezitím přestane počítat.
Ti tři štěstí nemají.
Vypadá to jako propast, že?
Upřímně doufám, že ten druhý sarkofág bude hotový aspoň na 40. výročí.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je hodně krutá historie.
To je hodně krutá historie.
Přesně. :-( Poznávání
Přesně. :-( Poznávání historie mám ráda, ale někdy se dozvím věci, které jsem snad ani vědět nechtěla. A pak je nemůžu dostat z hlavy. Osm let.
síla
síla
Tak nějak.
Tak nějak.
Ale fuj :o(
... a to jsem popis příznaků
... a to jsem popis příznaků akutního radiačního syndromu nechala na druhé fujdrabble...
Tfuj. Chceš pečenou kachnu?
Tfuj. Chceš pečenou kachnu?
Díky!
Díky!
Radši si ji dekontaminuju.
Je mi lehce špatně. To se jen
Je mi lehce špatně. To se jen tak někomu psaním nepodaří.
Takže gratuluji. :-)
Děkuji. I když nevím, co na
Děkuji. I když nevím, co na to odepsat.
Taky se mi udělalo špatně, když jsem si za účelem psaní toho druhého drabblete mapovala pohyb noční směny.
Ach jo.
Chápu.
Chápu.
Strašlivé, povedené.
Strašlivé, povedené.
Diky
Diky