Návrat
Napřed mě celý den nic nenapadalo, pak to nějak ne a ne zformulovat a nakonec prozměnu se ne a ne vejít do tý stovky...
Přistěhovali se nedávno. Bylo léto, a tak prozkoumávala okolí nového domova.
Jednoho dne došla k dřevěné ohradě. Zatajil se jí dech. Byli tak nádherní... Několik jich přišlo blíž, zvědavě k ní natahovali krky. Dotkla se jemného čumáku, zafuněl jí do dlaně. Vyhrkly jí slzy. Jak je to dlouho...? Tři roky, víc?
Začala tam chodit pravidelně. Seznámila se s klukem, kterému patřili. Povídali si.
,,A nechceš se svézt?"
Zarazila se. Od toho pádu na koni neseděla... ,,Jen kousek," sliboval. ,,Povedu ho, neboj."
Vysadil ji nahoru. Nebojí se. Věří jim oběma.
Brečí štěstím. Jak se jí stýskalo!
Už nikdy se jich nevzdá...
Bohužel mnoho lidí se po pádu z koně do sedla už nikdy nevrátí... Strach je někdy prostě příliš silný.
Ale zrovna tak nám mohou koně učarovat natolik, že bez nich nedokážeme žít, ačkoliv víme, co všechno nás to může stát... Někdy je prostě fascinace tak velká, že do té pomyslné ,,klece" lezeme neustále, rádi a dobrovolně ;)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Zatím pro mě tvoje
Zatím pro mě tvoje nejkrásnější drabble, smrk. Jde do oblíbených.
Děkujuuu :)) no, na to jak
Děkujuuu :)) no, na to jak jsem z toho tématu napřed byla zoufalá...
To je tak pravdivé... mají
To je tak pravdivé... mají úžasně jemné sametové čumáky a jsou moc impozantní. Patřím k těm, co po pádu už nahoru nešli. Ale budiž mi připsáno k dobru, že jsem začínala pozdě a nepropadla tomu tolik, jako ti mladí.
Ale je fakt, že když jsme jeli pomalu a krajinou, tak se mi to líbilo. Ale koně chtějí i klusat a cválat... a to už jsem se pak bála.
Moc krásné. Klusej do oblíbených!
To je mi líto. Ale tak třeba
To je mi líto. Ale tak třeba ještě nějáká ta klidná procházka bude :) a je to všechno jen o cviku a o zvyku... Když člověk už neřeší jak to s nim houpe a háže a co s rukama s nohama, má to prostě zažitý... Tak pak si to může opravdu užívat, i nějaký to cváláníčko ;) (btw, i cválat se dá v klidu a pomalu :D)
A moc děkuju! ;)
Po odchodu z minulého
Po odchodu z minulého působiště, jsem neskutečně vděčná, že tam, kam docházím, jsou holky zlatý. Ne že bych za sebou měla nějaký ošklivý pád, ale když člověk ke koním chodí ve stresu z toho, co zas bude (valach metr osmdesát v kohoutku a kapánek svůj), je tam vzájemná nedůvěra, tak už se tam jeden ani netěší. Ta důvěra je důležitá. :)
Jojo, důvěra je hodně
Jojo, důvěra je hodně důležitá, jak v koně, tak ale i v lidi... Když tě posaděj na nějakýho koně magora co to někam s oblibou napálí a ještě víš že tě pak trenérka akorát tak seřve... :/ Ale já taky nemám za sebou nic hroznýho, naštěstí :) Vlastně jsem za 8 let spadla jen jednou... Až mě to trochu zneklidňuje :DD
Tak to je můj případ. Jako
Tak to je můj případ. Jako malá jsem jezdila ráda, ale pak jsem spadla a začala se bát... :/
Drabble je moc krásné. :)
:/ tak třeba to ještě někdy
:/ tak třeba to ještě někdy zkusíš ;) člověk nikdy neví co nebo koho v životě potká...! ;)
A díky moc :)
Nojo, to je taková klec, ze
Nojo, to je taková klec, ze který se prostě už nejde vyhrabat. Pár nepěkných pádů za sebou mám (zatím, pravda, bez sanitky), ale klidně bych nasedla zas, kdyby byla příležitost.
Nejde no :D tak to já zatím
Nejde no :D tak to já zatím naštěstí šla na zem jen jednou a to už je dávno :o nevim čím to je že nějak nepadám ale až mě to trochu děsí :DD
Tak třeba ještě bude příležitost! ;)
Já měla dvakrát štěstí na
Já měla dvakrát štěstí na splašené. Jeden vyrazil za jiným koněm cvalem směrem ke stájím, to by se asi bylo dalo ustát, ale nezvládla jsem. Druhej se něčeho lekl a vyhodil, takže jsem letěla rovnou hlavou napřed (nojo, jsem padlá na hlavu, vím). Pravda je, že se trochu bojím těch možnejch následků, ale snad nebude ani příště tak zle.
Aha, jo no taky dobrý... To
Aha, jo no taky dobrý... To já spadla akorát když jsem začínala, bylo mi asi 12, neuměla jsem se držet, cválat, nožičky jak párátka (no, ne že by to teď bylo lepší :D) a koník už toho chození měl dost tak si začal běhat po jízdárně... až jsem odpadla :DD Jako je fakt že takových těch vyhazování nebo splašeně prchajících už jsem taky zažila dost, ale jakoby člověka nějakej extra silnej pud sebezáchovy držel zuby nehty nahoře :DDD až si kolikrát řikam že už bych docela chtěla spadnout... :DD protože člověk se takhle i víc bojí podle mě...