Trochu optimističtější
Nesoutěžní drabble, věnované Andreji Gjuričovi a jeho krásné knížce. Těm, kdo nečetli, doporučuji.
Jsem okno, co vidí
do srdcí lidí,
co za ním žijí.
Ne proto, že slídím –
sami mi říkají
i to, co neznají.
Vezmu jejich obavy,
strachy a únavy,
čeho se bojí,
co se jim v hlavách rojí,
a pak to vyperu
světlem slunce a měsíce.
Těch věcí jsou tisíce
a já je skládám
a nit k niti spřádám
aby se vědělo
i to, co se říct nesmělo.
Všemu, co zapadlo,
nastavím zrcadlo,
a až tu skládanku složím,
zpět jim ji do myslí vložím,
aby se vrátilo
na svoje místo
co se kde ztratilo
a oni zas měli na stole čisto
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je krásné! A konec je
To je krásné! A konec je nejkrásnější!
Nádhera...
Moc pěkné...
To je krásné! Líbí se mi
To je krásné! Líbí se mi ještě víc než ta první.
Taky bych takové okno potřebovala.
Vůbec neznám, ale moc se mi
Vůbec neznám, ale moc se mi to líbí, uklidňuje to a fandom má krásné jméno!
Taky moc pěkná, povznášející.
Taky moc pěkná, povznášející.
Mně se líbí forma - ty rýmy,
Mně se líbí forma - ty rýmy, co jdou přes strofy, to vždycky tak pěkně pohladí.
Moje milovaná knížka! A je to
Moje milovaná knížka! A je to moc pěkné, vybírá to to nejkrásnější z té podzimní povídky (jinak mám nejradši Zimu a hlavně Jaro).
Neznám, ale je to krásné a
Neznám, ale je to krásné a nesmírně zajímavé.
Moc pěkné, veselé a hravé.
Moc pěkné, veselé a hravé. Láká k seznámení se s fandomem.