Bratr zvaný Polívka

Byl k smrti unaven. YumYum Conan si otřel pot z čela.
Odmítaje vlastní vyčerpání stoupal dál, krok za krokem.
Jeho cíl byl stále daleko.
Světlo zářivek se odráželo od jeho pleše, ale on, nedbaje na překážky, neohroženě stoupal do druhého patra Úřadu práce.
Pak TO přišlo, úhlavní nepřítel: dveře. Dovnitř nebo ven. Náročný hlavolam zaměstnal jeho mozek.
Přišel na to, a celá jeho postava s vyrýsovanými špeky se napřela proti klice. Ano, bylo to dovnitř.
Vstoupil, opět si otřel pot z čela a nudli z nosu, a vykřikl: „promiňte, asi...“
Nadechl se a dokončil větu: „... asi jsem si spletl kancelář.“