Červencový podvečer
S tím fandomem jsem to nemyslela úplně doslova
Po nocích se sama toulám nejraději když svítí měsíc. Obrysy stříbrných střech se rýsují proti horkému nebi. Z kvetoucích stromů na náměstí odkapává med. Mezi opuštěnými stánky tržiště si švitoří krysy.
Držím se pěkně v šeru podloubí.
Slíbila jsem, že na sebe nebudu upozorňovat zbytečně.
Cinkání mých náramků vyruší podezřelou skupinku povalečů u rybích kádí.
„Sama, květinko? Nechceš se s námi napít? Ale, copak to neseš?“
Blíží se ke mně ze tří stran.
Cítím to chvění. Přichází tanec.
Bylo by mi i zablýsklo v očích.
Nemám však oči. Nemám ani tvář.
Jen málo se podobám ženě.
Napít se však chci.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.