Na zdi
Borový hájek páchl močí. V písku ležely odpadky a vidličky mrtvého jehličí. Oprýskaná zídka se táhla od plácku s kontejnery neznámo kam. Chtěl jsem se na ni posadit, když jsem mezi barevnými graffiti zahlédl jednoduchý černý nápis:
Moře je nádoba žalu,
nekonečné vlnobití slz.
Sáhl jsem do kapsy pro lihový fix a připsal:
Příboj však zahojí srdce,
ohladí oblázky bolesti.
Za několik dní jsem tudy šel znovu.
Buď mým přílivem, stálo na zdi. Hladina tvých dlaní je klid, po němž toužím.
A pak ještě: Chci tě potkat.
Dlouho jsem jen tak stál.
Nedokážu milovat, vyškrábal jsem do omítky.
A plakal.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
ach, to je krásné a smutné.
ach, to je krásné a smutné. Do oblíbených
Krásné a smutné zároveň.
Krásné a smutné zároveň.
Ách, nádherné - první reakce
Ách, nádherné - první reakce po přečtení. Ale ta krása navinulá smutkem mi zasáhla hluboko do srdce.
A nechce to aspoň zkusit? :(
A nechce to aspoň zkusit? :( Dyť už si natrpěl dost, chudák.
Au, au, au. To bolí. Ale je
Au, au, au. To bolí. Ale je to nádherný.
Krásné
a smutné
Působivé.
Působivé.
To je tak krásné a bolestní
To je tak krásné a bolestné zároveň...
Je to krásné a a je to smutné
Je to krásné a a je to smutné, ale někdo by měl taky poznamenat, že ten popis na začátku je úžasný. Bez něj by to nefungovalo.
Krásné
Krásné
Ach.... Smutně krásné.
Ach.... Smutně krásné.
Fantastické.
Fantastické.