Náhoda je vždy rychlejší
Fandom:
Drabble:
Strážce hledí na strženou výstražnou pásku a mozek mu pracuje na plné obrátky. Co dělat? Za nimi? Musíš! Támhle jsou, sláva. Formality stranou.
"Jste normální?! Jak jste se sem dostali?!"
"Proč řvete?!"
"Jste v zakázaném pásmu, copak to nevidíte?"
Rozhlíží se, ale podemleté kořeny a nalomené stromy neregistrují.
"To byla náhoda pane." Jistě, náhodou strhli pásku a odhodili ji stranou.
"Okamžitě zmizte, nebudu to řešit, ale tamtudy pryč! Je tu ještě někdo?"
Jeden mávne neurčitě kamsi do hlubin lesa.
"To nespadne, to by byla velká náhoda", odmlouvají, ale jdou.
Ošklivé vlhké křupnutí, pád těžké hmoty a zvířecký řev nešťastného strážce.
Závěrečná poznámka:
Přežil se zraněním úst a několika zlomeninami.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
zatracená banda
zatracená banda
Ani mi nemluvte.
Ani mi nemluvte.
Já nejdřív myslela, že se
Já nejdřív myslela, že se jedná o hraniční pásmo a bylo mi to nějaký divný.
Tohle je tak reálný.
Už dávno se chci zeptat, to je tvůj vlastní fandom?
Ano.
Ano.
Zbytečný úraz kvůli lidem,
Zbytečný úraz kvůli lidem, kteří si nevidí ani na špičku nosu. Ach jo.
Úrazy jsou často zbytečné,
Úrazy jsou často zbytečné, ale tenhle byl extra.
Jo, hodně dobře fuj.
Jo, hodně dobře fuj.
Jasně, tu pásku vůbec neviděli, když ji strhávali, pitomci.
My tam hlídali, ale prostě
My tam hlídali, ale prostě nejde být všude.
Jak se říká, komu není shůry
Jak se říká, komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Tentokrát dopadli dobře, příště možná nepotkají někoho, kdo je z průšvihu vytáhne včas.
Díky za tu poznámku na konci.
Díky za tu poznámku na konci. Příliš často se stane, že zachránce sám sebe nezachrání.
Souhlasím s Regi. Taky jsem
Souhlasím s Regi. Taky jsem ráda, že na ty... nenapadáměslušnéslovo... nedoplatil životem.
Au. Chudák, tyhle pitomce
Au. Chudák, tyhle pitomce miluju..
Ugh
Aspoň že to přežil…
Byť bych si do nějaké míry měla zamést před vlastním prahem. Pásky jsem nikde nestrhávala a do zakázaných pásem nechodila, ale když se nesmělo na Petřín kvůli podmáčené půdě, nadávala jsem na to na každém kroku. Ani nevím, co mě pak přesvědčilo, že by tam vážně nějaký strom spadnout mohl, a ano, i ve chvíli, kdy bych okolo něj šupajdila já.