Bolestné vzpomínky
Poznámka: Ještě jedno nesoutěžní dnes. Jde o slash, pár už tu jednou byl: Arthur Rimbaud a Paul Verlaine :)
__________________________________________
„Miluješ mě?“
„Ano, samozřejmě,“ zamumlal Paul. Arthura udeřil silný alkoholový odér.
„Tak polož ruku na stůl.“
Paul to udělal bez sebemenšího zaváhání.
„Dlaní vzhůru.“
Paul ji otočil. Arthur vzal nůž a jeho špičkou Paulovi obkresloval čáru života, hlavy, srdce i osudu, když zavadil o jeho snubní prsten.
Vztek, který ho v tu chvíli přepadl, by se dal nazvat šíleným.
Prudce se rozmáchl a nůž Paulovi zabodl do dlaně. Ta se zkroutila v bolestné křeči.
Na tuhle chvíli Paul vzpomínal ze všeho nejraději. Ne pro tu bolest, nýbrž proto, jak mu Arthur tehdy řekl: „Ty víš, že tě mám velmi rád.“
Fandom:
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tušila jsem to už u Polož
Tušila jsem to už u Polož ruku na stůl. Poslední věta je perfektní a zní tak autenticky.
Jo, ta poslední věta to
Jo, ta poslední věta to pozvedá na skutečné reálné historické představy.
Opět bolestné zavírání pěstí.
Opět bolestné zavírání pěstí. To je snad nejbrutálnější scéna z jejich vůbec. A ta poslední věta... to jsou Verlainova slova.
Aaa, takhle scéna. :)
Aaa, takhle scéna. :)