Takové vánoční ráno

Sláva už je sníh, jedem' na saních… Což o to, blátem by se saně protáhnout daly, ale sníh vážně nevidím, pomyslel si Samuel s úšklebkem. Vyzdobené supermarkety ani příliš nahlas pouštěné koledy nezvládaly přebít nevánočnost okolního světa. Zas abychom byli fér, pacifikování děcek, které se právě chystaly vytvořit někde časový paradox, taky nebyla tapická vánoční tradice. Kolega volal ráno, že se omlouvá, jestli ve vánoční den budí, ale že má takový předčasný dáreček (spoustu práce). Samuel se opět ušklíbl a Romanovi stojícímu ve frontě na svařák zaklepal na rameno. Žádost o vyčkání byla zamítnuta. Oba muži něco naťukali na hodinkách.

Svět kolem se zastavil. Po pár naučených skocích a rychlém pohybu se čas opět rozeběhl, ovšem v jiném světě. Okna chaloupky zářila do dálky. Pod jedním oknem se napůl zapadlé do sněhu krčily dvě děti a nakukovaly dovnitř. Najednou se zvedly a vyrazily ke dveřím. Samuel s Romanem se na sebe sotva podívali a vyběhli za dětmi. Pohybem hodným akčních hrdinů každý z nich srazil jedno dítě do sněhu a přitiskl mu ruku na pusu. V té chvíli se zpoza dveří ozvala tlumená rána. Pak chvíli ticho a pak změť hlasů a slov jako vdávat. Jistě, stará tradice házení střevíčků.

Mezi stromy už si muži troufli nechat děti promluvit.
„Jak jste se sem dostali?“
„To ty hodinky… návod k nim byl pěkně složitý, ale nakonec jsme ho pochopili,“ odpověděla starší dívka a vytáhla z kapsy kompletní návod k Časohybu.
Muži se po sobě nevěřícně podívali.
„Dostali jsme ho k Vánocům… loni… mámin kamarád to prý našel na ulici… teda on si asi myslel, že je tam šmoulí figurka.“
Další nevěřícný pohled, navíc doplněný ještě lapnutím po dechu. Oba muži si na případ šmoulí figurky v krabičce od Časohybu pamatovali, i na tu spoustu papírování kolem.
Ale zbytek můžou vyřešit doma.

… kluci křičí, zvonek zní, jenom táta ztich'… „Takže si dej svařáčka, sežeň šéfa a za dvě hodiny sraz na centrále,“ usmál se až příliš široce Samuel. Lidé okolo spěchali sehnat na poslední chvíli úžasné dárky. Koupit kapra (a pohlídat si, že ho nezabalí jako dárek). Dokoupit vajíčka, kterých není dost do salátu. Někde na druhé straně města spěchají domů dvě děti. Technologie pohybování se časoprostorem má své limity. Samuel vyrazil, aby mohl děti vyzvednout a dovést na centrálu. Přemýšlel, jestli jejich mámě povědět, že se s jejími dětmi setkal před sto lety. Ať tak či tak, tohle nebudou rutinní Vánoce…