Láska k pravdě

Na scéně sedí v kruhu muži v černých talárech a uprostřed nich stojí Galileo, s hlavou vztyčenou a promlouvá.
„Považte, pánové, já nemám na vybranou.“
Ozvou se první tóny a Galileo začíná zpívat.
„Jó, kdo intimně pozná pravdu,
riskuje infarkt myokardu,
pravda je dlouhonohá kočka,
a kdo jí pozná, ten se dočká,
často se skrývá ve víně,
a nemá sobě rovné sokyně,
za pravdu se platí,
za pravdu se trpí,
jó pravda, to je náročná milenka,
ale to jsou koneckonců všechny.“
Pánové kývají hlavou a zpívají:
„Ubohý Galileo, máš to kříž,
pravda je mrcha a ty to nevidíš.“
Galileo zastepuje, zatočí se dokola a zvolá:
„A přece se točí.“
Pánové zpívají:
„Je opilý, co si s ním počít?
Sbor zazpívá známou melodii.
"A co ty černý vzadu, vystrkuješ na náás bradu."
Přistupuje Martin Luther King.
"Mám sen."
Galileo ho přerušuje.
"A přece se točí."
Do kruhu mezi pány vstupuje Milada Horáková.
"V boji se padá, a co je jiného život než boj."
Obejmou se kolem ramen a zpívají.
„Za pravdu se platí,
za pravdu se trpí,
jó pravda, to je náročná milenka,
ale to jsou koneckonců všechny.“
Horáková hrdě říká:
"A to, že miluji pravdu, ze mě ještě nedělá lesbu."