Pochod
NESOUTĚŽNÍ.
Ach jo, člověk v potu krve stvoří drabble a pak na něj skočí druhé a donutí ho aby ho napsal. Slibuju, že už dneska dám pokoj - ale aspoň snad poskytne kontext.
Navazuje na Nikdo nezůstane nezměněn.
V poledne Alžbětu došel Golovin a nabídl jí rámě.
„Vladimire Georgeviči, vysvětlíte mi současnou situaci? Na tom nádraží se nastupovalo do vlaku se zbytkem legií, že?"
„Jenže rudí nás odehnali a vlak odjel bez nás. Ale pojede obloukem. Půjdeme-li rychle, za dva dny ho snad chytíme." Rukou ukázal směr.
„To není daleko.“
„Vidíte ty lesy? Jsou tam dva rudí komisaři... a nespočet bílých. Hranice území se pořád mění... není to země nikoho, spíš země úplně každého.“
„To se asi bude hodně střílet, viďte?“
„Asi, paní Alžběto, ale nebojte...“
„Střílení se nebojím, Vladimire Georgeviči. Jen že dojde morfium," odvětila Alžběta pevně.
Stále jsme 23. 12. 1918, odpoledne.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Já ji mám čím dál tím radši.
Já ji mám čím dál tím radši.
Ta je tak odhodlaná! Jen na
Ta je tak odhodlaná! Jen na ni dávej pozor, jo?
Když Alžbětě neporučíš... ale
Když Alžbětě neporučíš... ale zase na bílé plachetky se obvykle nestřílí.
fakt dobrá holka
fakt dobrá holka
Ona je fakt drsná. Bod plus
Ona je fakt drsná. Bod plus pro ní. :)
Jé, tys to teď začala číst
Jé, tys to teď začala číst celý, viď?
Jo, no. :D
Jo, no. :D
Dobrá holka.
Dobrá holka.