Smuteční
John Watson nikdy nebyl příliš zbožným mužem.
Teď stál v kostele. Hleděl na rakev pokrytou květinami a obraz svojí ženy vedle ní.
Život ho už zase připravil o milovaného člověka. A tentokrát John v zázrak nevěřil.
Každý ze smutečních hostů mu postupně stiskl ruku a zamumlal jakousi sotva slyšitelnou nicotnost.
Po nekonečně dlouhé chvíli před oltářem osaměl.
Pak někdo stanul po jeho boku.
"Můžeš se vrátit do 221B," ozvalo se mu šeptem do ucha.
Našel Sherlockovu ruku a pevně ji sevřel.
Varhany dohrávaly Ave Maria a John cítil, jako by se vznášel spolu s jejich tóny.
Nebyl sám, tentokrát ne.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
'Tak jsem se vrátil,' řekl si
'Tak jsem se vrátil,' řekl si John pro sebe, když po dlouhé době překročil práh 221B.
A ne, to neměl být vtip, jen smutné doplnění.
Moc dobré.
Proč smutné? Já myslím, že
Proč smutné? Já myslím, že John byl v 221B vždycky spokojený... :)
Líbí.
Nejdřív mě napadl závěr s cynickým odhalením, že se manželky zbavili ti dva po Sherlockově návratu, ale příjemně jsi mě překvapila. Sugestivní závěr.
To bych neudělala, to už by u
To bych neudělala, to už by u mě nebyli kladní hrdinové...
Já vím, to se jen ozval
Já vím, to se jen ozval zvrácený cynik ve mně...
Aneb jak se i zde vypořádat s
Aneb jak se i zde vypořádat s pochybným mizením Watsonových manželek.
Včera jsem nějak přehlédla, tak až dnes a opět oba palce hore! :)
Děkujík :)
Původně jsem ji nechtěla tak úplně mizet...ale na to téma mě prostě nic jiného nenapadlo...
To je tak přátelské. Líbí se
To je tak přátelské. Líbí se mi to. Víc Sherlockovských drabble na vážnou notu.
Děkuji, budu se snažit...když
Děkuji, budu se snažit...když mě pak přijde, že jsou všechny tak nějak na jedno brdo.
Nejdřív oženit a pak rychle
Nejdřív oženit a pak rychle ovdovět, aby se mohl vrátit za Sherlockem. :D
Njn, tak už to bývá...když
Njn, tak už to bývá...když holt Moffy Johnovi tu ženskou nedal dřív... :)
Pěkné. Co víc říct...
Pěkné. Co víc říct...