Odpoledne u staré mlátičky
Byl konec léta, čas žní. Do polí vjely kombajny, šedomodré pětsetšestnáctky, doprovázené nákladními auty. Na modrém nebi vysoko nad nimi zpíval jasným hlasem skřivan, v trávě povrzávaly kobylky. Magdalena Vytáčková s pšeničnými klásky v klíně podřimovala na lavičce před krámem.
Obecní pasáček Vojtěch chrápal ve stínu staré mlátičky za statkem. Stála, napůl zarostlá v kopřivách, pod statným ořešákem a skýtala příjemnou zašívárnu vedle pastviny. Ta byla obehnaná elektrickým ohradníkem, takže krávy stejně neměly kam utéct.
Zlatavá zrnka na své pouti na dno valníku stékala jedno po druhém a Vojta se dál oddával snům, jejichž hlasitost odlupovala nátěr ze staré mlátičky.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Pěkné.
Tomu říkám letní idyla! Poslední věta mě rozesmála.
Jé
z toho úplně dýchá to letní horko
Nádherně sugestivní.
Nádherně sugestivní.
Je to krásné, úplně takové
Je to krásné, úplně takové venkovské a letní.