Konec cesty
A/N: Po zadek v mlze a po uši v časovém presu a tvůrčí krizi...
Věnováno Vojtíškovi za laskavé zapůjčení jeho Sandmanů :-)
Tou cestou jsi šel už tisíckrát. Většinou tě baví pozorovat okolí a rozjímat nad nesmrtelností chrousta, dnes ale spěcháš. Stmívá se a navíc se blíží bouře; poryvy větru taktak odfukují aspoň náznak stezky, vinoucí se blaty jako tmavý had. S tmou se valí i mlha a brzy se jí brodíš až po pás, jako bys plaval v mléce. Zakopáváš, občas dokonce upadneš a mlha tě přikryje jako studený vlhký šál. Rychle se zvedáš a jdeš dál, ani nepostřehneš, že se okolí mění.
Světýlko v dáli vítáš jako spásu a brzy již otevíráš dveře - hostinec Konec světů ztracené poutníky vždy vítá.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
tohle se hodně povedlo, líbí
tohle se hodně povedlo, líbí
Díky :-)
Díky :-)
Moc krasne popsane, a tak
Moc krasne popsane, a tak pekne nadejne :-)
Správně náladové ...
Správně náladové ...
Páni, na takové téma
Páni, na takové téma zvládnout napsat něco tak poetického. Je to úžasně sandmanovské - větší pochvala neexistuje ;o).
A pochválila mě i Rebelka! To
A pochválila mě i Rebelka! To je známka kvality taktéž a moc si toho cením.
Báječné místo, báječné
Báječné místo, báječné drabble!
A báječný svět, do kterého
A báječný svět, do kterého jsem spadla teprve nedávno. A miluju Smrt a chci ji cosplayovat!
Pěkné, líbí se mi ta
Pěkné, líbí se mi ta poetičnost.