Poslední...
Psáno na téma Za poslední stránkou
Znovu ji celou přečetl. Občas vzal pero a do levého dolního rohu připsal poznámku. Stálo ho to mnoho sil a přemýšlení bolelo. Žil tím příběhem. Zkrabatil čelo, když hlavní hrdina udělal nějakou hloupost, usmál se, když si přečetl o jakémkoliv jeho dobrém skutku či úspěchu. Až došel na poslední stránku. Chvíli přemýšlel a pak poznamenal: "Chybí poslední věta." Ztěžka se natáhl pro pero a roztřeseným písmem ji tam dopsal. Pousmál se...
A tak ho našli. Stále se usmíval, oči zavřené, s perem v ruce a otevřenou knihou na klíně.
Zahleděli se na poslední stránku. Na poslední větu.
A potom... umřel.
Nevím, zda to z toho jde poznat, ale původní záměr byl, že knížka, kterou čte, je vlastně jeho "životopis" nebo jeho velmi podrobný deník.
No jo, vůbec jsem se nemohla rozhodnout mezi tímhletím a Na prahu, ale nakonec je to teda asi spíš toto.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
No, to je to, co jsem četla
No, to je to, co jsem četla včera a moc se mi líbilo. A dneska je to pořád stejně dobré!
Ach, to mě těší. :)
Ach, to mě těší. :)
Krásné. Působivé.
Krásné. Působivé.
Děkuji.
Děkuji.
Nádherné, smířlivé. Smrt tu
Nádherné, smířlivé. Smrt tu vůbec nepůsobí smutně nebo tragicky, ale jako přirozená součást života. Jako zasloužený odpočinek.
Taky se mi to líbí
Je to takové krásně melanchonické, ale tak přirozeně. Že k tomu prostě není co dodat, ono to funguje a poznat to jde :).
Moc krásné a ani kupodivu to
Moc krásné a ani kupodivu to není ani moc smutné.