Doma je doma

Laureen se labužnicky naložila do kádě s teplou vodou provoněnou smrkovým jehličím.
Milovala cestování. Kolébání koňského kroku, větrem vířené vlasy ve cvalu.
Ledové šplouchání vody potoka kolem kotníků, sametové pohlazení mechu na bosých chodidlech, křupání písku mezi prsty.
Neustálý šum a šeptání stromů, zurčení tekoucí vody, zpěv ptáků.
Velkolepé západy slunce, hru barev i světla a stínu pod baldachýnem korun.
Hovory u ohně a spánek pod hvězdami.
Napětí lovu, radost ze získané trofeje, vůni opékaného masa.
Ale kdyby se jí někdo zeptal, co je na světě nejlepší, odpověděla by v tuhle chvíli bez zaváhání:
Vana horké vody, a zděný prevét.