Krunk
Krunk se rozhlédnul po jeskyni. Byla prázdná.
„Chtělo by to družku,“ pomyslel si Krunk. „Mohla by hlídat oheň, až bude Krunk lovit. A taky by mohli být malí Krunkové.“
No ale koho vybrat? Krunk přemýšlel, drbaje se za uchem. Nejdřív mu na mysl přišla Ugha od zubaté skály. Nikdo neumí štípat pazourky jako ona. Pak si vzpomněl, jak dala kyjem jeho bratru Krankovi. Uvažoval i o Grughe kožišnici z černého lesa. Ale nakonec se rozhodl pro Ohghu, z klanu od řeky. Vždycky, když viděl ty její oblé tvary, naplňoval nevysvětlitelně příjemný pocit.
Krunk vzal kyj a vydal se lovit družku.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.