Dceruška

Už tu byla zase. Povzdechl si, ale odhodlaně jí vyšel vstříc.
Pokaždé se divil, jak si s ní vůbec mohl něco začít, a nepochybně by toho nebyl schopný, kdyby se to nestalo potmě. A kdyby bylo jen trochu na výběr. Nemohl ji však nyní zcela odvrhnout, rytířská čest by mu to nedovolila. A to dítě bylo přece jen jeho.
Na chvíli vzal holčičku do náruče. Byla stejně ošklivá jako všechny, to ano. Ale nepochybně měla jeho oči. A některé rysy zdědila také po něm.
Rytíř Hynek z Michle musel zkrátka připustit, že malá jeskyňka přece jen nezapře, čí je dcerou.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

hihihi, já to shodou okolností zrovna teď poslouchala a taky mě to napadlo

Obrázek uživatele Rya

To je podařené! :-)

Super!

Obrázek uživatele Danae

Já věděla, že rytíř má přece jen měkké srdce!

Přece jen krev není voda, a navíc je to celý tatínek.

Obrázek uživatele Lunkvil

Ještěže je tam tma:o)

Aby si jeskyňky taky někdy přišly na svý.

Obrázek uživatele Lejdynka

Rytíř a jeskyňka! To je horší než Carterové pohádky, ale stejně tak dokonalé! :)

Obrázek uživatele Keneu

dojatá

-A A +A