Náborová centrála aneb přidejte se k nám!
Jistě jste si již dávno všimli, že SOS se vždy snaží nadřazovat kvalitu nad kvantitou. Bohužel však jsou situace, kdy musíme přiznat, že něčeho je prostě málo. Tentokrát musíme přiznat, že je málo nás. Je-li dobrý měsíc, napíšeme deset komentářů, a to prostě není dost. Nechceme se proměnit ve skřetí armádu z filmové verze Pána prstenů, ale alespoň Brumbálově armádě bychom se vyrovnali rádi. Proto vás vyzýváme: Vstupte do našich řad!
Členství v SOS je skvělá věc. Dodává internetové identitě společenský respekt, umožňuje konání nezištných dobrých činů a v neposlední řadě je i vstupenkou do temných koutů této diskuse, kde se řeší zásadní otázky jako třeba bodování povídkové soutěže, nová témata či ztracené náušnice.
Je také třeba poznamenat, že ošklivá fáma, která se zde roznesla a která s týká povídkové soutěže, se nezakládá na pravdě. Sosáci mohou do soutěže přispět (a také to sem tam udělají), jen nesmí hodnotit svou povídku. Navíc je ostatní neustále bystrým okem sledují a číhají na jakoukoli známku nepoctivosti (a hnusně je perzekuují kvůli nedokonalému pravopisu).
Vaše srdce jistě nyní hoří touhou stát se členem SOS. Ovšem jak toho docílit?
Zde je návod:
- Řádně si přečtete naše stanovy, ať víte, do čeho jdete. Není-li vám něco jasné, klidně se zeptejte (můžete v diskusi, mailem, jak je libo).
- Porozhlédněte se po internetu a vyberte si tři povídky, které si podle vás zaslouží komentář. Napište tři komentáře a zašlete nám je k posouzení. Zatím je nedávejte na internet, až vás vezmeme, budou zdobit váš účet na našich stránkách.
- Budou-li se nám vaše komentáře líbit, zbývá už jen vymyslet si vhodnou krycí přezdívku (nepovinné, pokud se za sebe nestydíte) a složit náš slavný slib. Pokud nás vaše komentáře neuspokojí (a to se skoro jistě nestane), není to žádná tragédie, klidně je můžete přepsat a poslat znovu. Rádi poradíme.
- Můžete se ponořit do nekonečného oceánu našich činností.
Inspirovat se můžete například tímto komentářem:
kritika k: Romy Romanov, Smrt princezny
Mám velikou slabost pro autorské prvotiny. Většinou bývají zajímavé - ať už v tom negativním či pozitivním smyslu. V tvém případě se ovšem rozhodně jedná spíš o "pozitivní zajímavost".
Vybrala sis (zejména s ohledem na to, že se zřejmě jedná o tvou první povídku) dost obtížné téma, leč zvládla ses s ním poprat se ctí. Nicméně nějaké výhrady samozřejmě mám.
Za prvé - pravopis. Máš tam příliš mnoho chyb. Je to škoda, ruší to a kazí to dojem. Například: obvinněna (správně obviněna), porozumnění (správně porozumění), kledba (správně kletba); zapomněla jsi na několik čárek a chybuješ také ve shodě přísudku s podmětem - například: Do dveří vpluli mozkomorové a vyváděly mě ven (proč, pořád jsou to přeci TI mozkomorové). Pomůže betareader nebo Pravidla českého pravopisu :-)
Už ti tu někdo říkal o mezerách za čárkou, tečkou, vykř. i otazníkem. Prosím, opravdu je dělej, je to nejen přehlednější, ale i jedině typograficky správné.
Dost mě zarazil tvůj místy podivný, jakoby nečeský slovosled: paprsek světla, co ji nám vzal - proč ne "co nám ji vzal"? aby přečetl větu,které jsem se bála,že ji uslyším. - proč ne "kterou jsem se bála, že uslyším"?
Také jsem si občas všimla podivně vystaveného souvětí - v souvětí mají být věty na sebe navazující, případně na sobě závislé; ty tam máš občas zcela rozdílná sdělení, která by měla být zvlášť. Třeba tady: Byla jsem mrtvá,jak divně to zní. (Lépe: Byla jsem mrtvá. Jak divně to zní...)
Nejsi náhodou bilingvní? To by ten slovosled vysvětlovalo... Každopádně, zkus víc číst, pomůže ti to lépe stavět sdělení.
K povídce samotné: na jednorázovku je tam příliš mnoho informací, nebohý čtenář nestačí valit kukadla (alespoň já tedy určitě - zkontrolováno v zrcadle): Voldemort měl dceru a donutil ji k sebevraždě! A ta dcera měla dítě se Siriusem! A to dítě je holka! A miluje Harryho! A ze všeho nejvíc jí záleží na tom, co si myslí Ginny (proč? - kvůli Harrymu by měly být přece spíš rivalky...) A Harry je mrtvý! A Ron taky! A ona má být souzena za to, že je zabila, ale ve skutečnosti je nezabila. A...
V jednorázovce se vyplatí soustředit se spíš na detail, nezabíhat moc do vysvětlujících podrobností.
Ještě by se daly najít nějaké divnůstky (třeba podsvětí...bílé světlo je moc klišé, a jaktože jsou všichni, hodní i zlí, na jednom místě?), ale nebudu malicherná a radši tě pochválím za to, že i přes ten nadbytek informací se ti daří čtenáře zaujmout (výborný "vtahující" začátek!) a donutit, aby až do konce četl se zatajeným dechem. A co se konce týče...je zvláštní, jak se ti podařilo smísit pochmunou tragiku s dokonalým happy endem...a kupodivu to nepůsobí násilně.
Těším se na tvá další dílka.
Nebo tímto:
kririka k: Franky J, RivaLOVE
Přečetla jsem si tvoji povídku a měla bych k ní několik postřehů:
Zkus trochu zapracovat na pravopisu. V povídce se často vyskytují chyby, jako jsou zapomenuté čárky, záměna tvrdého a měkkého i - zvlášť ve shodě přísudku s podmětem - a dej si pozor na skloňování zájmena ona: ve třetím pádě je správný tvar jí, zatímco ve čtvrtém pádě ji.
Také se ti někdy opakuje stejné slovo několikrát v těsné blízkosti a sebou. Dále jsem narazila jsem na pár obratů, které se mi úplně nezdály: Tomovu nedůvěru v Henriettu začal nahlodávat malý červík - nemělo by tam být spíš "důvěru začal nahlodávat"? Taky mě trochu zarazily obraty vyrojil se nápad nebo měla následovat nějaká špatná informace, on to ale vycítil.
Poněkud zvláštní mi přišlo tvrzení, že Damon, stařík, si chtěl "šplhnout". Nezapomínej, že děj tvého příběhu se odehrává někdy v roce 1950, to znamená, že Damon se musel narodit v průběhu devatenáctého století. Podle mě by bylo lepší použít nějaký jiný výraz - např. "chtěl se Tomovi vlichotit" a podobně. Totéž platí o slovu "hajzl", a to především když mluví (nebo přemýšlí) Henrietta. Jemná dívka v roce 1950 v Anglii nemůže používat slovo "hajzl".
To mě přivádí na myšlenku, že časové zasazení tvého příběhu trochu nesouhlasí s oficiální časovou osou. Jak víme z Tajemné komnaty, po ukončení školy se Tom Raddle vydal do světa, kde experimentoval s různými kouzly, takže když se po letech vrátil, málokdo ve Voldemortovi poznal bývalého Toma Raddlea. Do Anglie se měl vrátit přibližně ve svých 44 letech. Snad ani v kouzelnickém světě nelze 44letého člověka označit za mladíka. Také teprve po svém návratu začal Voldemort otevřeně vystupovat a získávat své spojence. (Pokud by sis chtěla ověřit časovou souslednost, můžeš využít například tuto: http://www.hp-lexicon.org/timelines/timeline_voldemort.html )
Co se týče děje, mám trochu pocit, že svou povídku vedeš zkratkami. Henrietta se během dvou vteřin rozhodne zůstat s Tomem. Proces toho, kdy se do sebe zamilovávají, popíšeš jedním odstavcem a jejich odcizení taky tak. Pokud svou povídku nepovedeš v dalších kapitolách trochu jiným směrem, abys tak dokázala, že tohle byl jen nutný úvod k následujícímu příběhu, přijde mi toto řešení na škodu příběhu. To, že se do sebe tak rozdílní lidé zamilují, většinou není tak jednoduché, že by to šlo popsat jedním odstavcem.
Zvlášť postavu Henrietty bys měla možná čtenářům víc přiblížit. Co dalšího se dozvíme o její rodině? Jaké jsou její záliby? Její původní povolání? Dej si ovšem pozor, abys při jejím popisu nechtěně z Henrietty neudělala Mary Sue (samozřejmě pokud to není záměr).
Vybrala sis poměrně originální téma, pokud doladíš některé detaily a dáš si víc záležet na promýšlení příběhu, může z tohoto začátku vzniknout velmi dobrá povídka.
Existuje snad jen jedno jediné neštěstí, které literárně tvořivého člena SOS pronásleduje: jeho povídkám je zcela zapovězen vstup do Síně slávy. Toto omezení se však nevztahuje na povídky do Síně slávy již uvedené.
Ještě jednou na vás apelujeme, přidejte se k nám. Bude nás víc, nebudeme se bát (my se teda nebojíme, ale kdyby náhodou) nikoho nic.