Milá Corny,

Požádala jsi nás o komentář k soutěžní povídce, takže tady je:

Hodnotit soutěžní povídky je vždycky trochu složité, protože je třeba brát v úvahu, že autor neměl pravděpodobně možnost řádně si příběh promyslet. Skoro bych řekla, že to možná bude i tvůj případ. Námět je zvláštní, ale trochu nedotažený. I když je Glacial očividně postavou z jiného světa, zdá se mi, že její objevení se je poněkud samoúčelné. Zjevuje se a odvádí Severa bez vysvětlení a bez jakéhokoli důvodu. Myslím, že alespoň na nějaké náznakové úrovni jsi tomu příběhu měla dát logiku. Přiznám se, že smrt Severovy matky mi přijde jako hodně laciné zdůvodnění.

Postava Glacial mi tak trochu připomíná Andersenovu Sněhovou královnu. Připomíná a nepřipomíná. Uznávám, že je to trochu nefér srovnání, ale tvojí Glacial tak trochu chybí vlastní osobnost. Je laskavá a chce se o Severa postarat, ale nemohla by být i něco víc? Zdá se mi, že stojí někde na pomezí – nemá dostatek vlastností na to, aby mohla být postavou podobné lidské, ale zároveň projeví i dost emocí na to, aby nemohla být symbolem z jiného světa. Možná bych řekla, že jednou z jejích vad, je její věk. Sedmnáctiletá dívka se malému Severovi určitě musela zdát dospělá, ale dospělý muž ji musel považovat za dítě. Neměl by na to nějak zareagovat?

Tím jsem se dostala k Severově postavě. Přiznám se, že mi tak trochu nesednul, já prostě tuhle postavu vnímám jinak. Ale to ti nejspíš vyčítat nemůžu. Jen bych podotkla, že malý Severus si určitě nepřál být obyčejným mudlovským klukem. Podle toho jak nám ho líčí HBP chtěl spíš být obyčejným kouzelnickým klukem. Nebo možná spíš klukem, který patří alespoň do jednoho ze dvou světů. Zdá se mi také trochu příliš sebelítostivý a teatrální. Nicméně musím přiznat, že se mi líbily některé momenty, které hezky vykreslovaly jeho myšlenky. Například chvíle, kdy měl na Glacial vztek, že mu okupuje „jeho“ místo.

Ohledně stylu, který používáš, asi nemám žádnou významnou námitku, a bohužel ani pochvalu. Nic mě nějak výrazněji nezaujalo. S jedinou výjimkou: „Napadlo ho, že i příroda dokáže být poeticky naladěná. K přeměně sněhu stačilo jen sevřít ho v ruce, a stala se z něj voda.“ Tohle je velice jednoduché, ale zvláštní a výstižné přirovnání.

Abych to nějak uzavřela – tahle povídka se mi prostě zdá nedopečená. Je tam příliš mnoho věcí nevysvětlených a co hůř, příliš mnoho věcí nedomyšlených. Je to zatím jen jakýsi náčrtek, který by potřeboval získat hlubší smysl.

Metamorfoza (www.sosaci.net)

K zastižení zde: http://www.sosaci.net/diskuse//index1.php?action=vtopic&forum=15