DMD 2019

Obrázek uživatele Birute

Ta paměť

Fandom: 
Drabble: 

Po mnoha dobrodružstvích a občasném zlomeném, či kůlem prohnaném srdci hrdina doputoval zpět tam, kde to všechno začalo – do městečka Spielburg.
Nasál povědomou vůni jablek, pach pochybných individuí a hnoje, který k němu nesl vánek z hradních stájí v připomínce starých časů.
Aby toho sentimentu nebylo málo, v hostinci uviděl starého známého Drtiče. Od minula mu narostly další zuby a svaly.
„Heslo?“ zavrčel Drtič.
„Vždyť se známe!“ namítl hrdina.
„Heslo.“
„É… perfektní tataráček? Perfidní panenka?“
Vážně si to heslo měl napsat, když mu ho řekl náhodný podloudník na začátku výpravy, ale tehdy měl pocit, že něco tak bizarního nemůže zapomenout.

Závěrečná poznámka: 

Quest for Glory! Kdo si ho pamatuje?! Lokiho lokti, ta hra je pořád skvělá. A skvěle přeložená.

Obrázek uživatele Albia

Studené slunce - Horko v laboratoři

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Uuuuuf, co je tohle za téma? Nicméně jsem to nějak napasovala do univerza připravované knížky Studené slunce. Třikrát hurá!

Drabble: 

Doktor Marzes se otráveně díval na extrémně těžké olověné bloky ležící v kabinetu. Chtěl zavolat mladou doktorandku, která mu pomáhala, ale ta by olovo neuzvedla.
Pohled z okna napověděl. Venku se poflakoval Raiuken.
„Hej, ty! Potřebujeme tě tady!“
Tomo se s radostí pustil do práce.
Doktorandka zkoumala cosi mikroskopem, když v tom se začala podivně protahovat a nenápadně pokukovat stranou.
„Problém s výzkumem?“ vybafl doktor. Potřeboval výsledky rychle. Beri zčervenala a zavrtěla hlavou.
Teprve pak to doktorovi došlo. Tomo si na těžkou práci sundal triko a pod zářivkami se mu leskly zpocené bicepsy.
„A ven!“ Raději si to odtahá sám…

Závěrečná poznámka: 

Kdyby to náhodou nebylo jasné, Beri zkoumá bicáky periferním pohledem :D

Obrázek uživatele KattyV

Adonis se svaly z ocele

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

No to je tedy téma. Co s bicáčkem v 50. letech? Beru to tedy přeneseně ve smyslu namachrovaný svalovec.
Parta se pouští do pátrání.

Drabble: 

Pro začátek se rozhodli vyzpovídat místní. Na ulici potkali Ivana s vyhlášenou krasavicí Jitkou.
„Ivan, co si mysliš o tom zabitym? Znal ses s nim?“ ignoroval Jitku Jožka.
Dívka se zatvářila vyděšeně a přitiskla se k urostlému Ivanovi. Andula si, na rozdíl od Jožky, nevšímala mladého muže a fascinovaně zírala, jak to s ním Jitka umí.
Ten dívku majetnicky objal paží, na které jen hrály lesklé svaly, a uklidňoval ji: „Kdyby si na tebe jakysi baraba cosi zkusil, dam mu po papuli.“ Na kluky zavrčel: „Zmizte, nevidite, že to soudružce nerobi dobře?“
Teprve mnohem později si uvědomili, že jim neodpověděl.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že je jasné, že onen svalovec je v daném okamžiku zcela na periferii Andulina zájmu.
A ocelové svaly? Jaké jiné by měly být u mladého muže pracujícího v hutích.

Další dílek zde

Obrázek uživatele winterpool

Stížnost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nebe nad Brooklynem, 191-
Kancelář pro odesílání duší na Zemi

Drabble: 

Duše: “Bože, mám stížnost!”
Pánbůh: “Á, Steve Rogers, naše oblíbená dušička, statečný hrdina, obránce spravedlnosti… Ty ses poved, kluku ušatá!”
Duše: “Pochybuji.”
Pánbůh: “Ale copak? Nějaká reklamace?”
Duše: “Bože, dals mi šedesát kilo, skoliózu a astma. Jak přesně očekáváš že budu bránit spravedlnost?”
Pánbůh (mentorsky): “Silná vůle jest nejlepším prostředkem!”
Duše: “Jdou mi vidět žebra!”
Pánbůh: “A krásná!”
Duše: “Bože, žádám svaly. Aspoň něco. Postranní bicáček. Nenápadný deltoid? Irelevantní trapézek! COKOLI!!??”
Pánbůh: “Hm. Co takhle pěkný zápal plic?”
Duše: “…”
Pánbůh: “STANIŽ SE!”

Pánbůh (spokojeně): “Tak rád pomáhám lidem…”
Pomocný anděl (k Pánubohu): “Někdy jsi vážně svině.”
Pánbůh: “Však já vím.”

Závěrečná poznámka: 

A tak je to se vším.

Obrázek uživatele Lejdynka

Cvičení na periferii

Drabble: 

"Raz a dva, raz a dva, uf, uf, uf, uf!"
"Rimmere, víš, že hologram svalovou hmotu nabrat nedokáže, že jo?"
"Náhodou, abys věděl, Listere, za týden jsem na bicáčcích nabral centimetr na každé straně!
"Myslíš na těch suši špejlích?"
"Moje bicáčky jsou PERIFERNÍ! Nevidí je každý trouba jako ty!"
"Myslíš... externí?"
"Myslí neviditelný, stejně jako někdo, kdo si v 25. století oblíkne tohle!"
"Jdu pryč! Vy mé strasti zneuznaného sportovce nikdy nepochopíte!"
"Až ty tvoje periferní bicáčky potkáme, dáme vědět, že se ti po nich stýská!"
"A nezapomeň vyhlásit pátrání taky po svým vkusu, v těch legínách vypadáš hrozně!"

"Maaaaagoooor!"

Obrázek uživatele Profesor

V údolí růží 11 - Úcta a nukleové kyseliny

Úvodní poznámka: 

A máme tu tradiční salesiánské drabble. Rozhovor, o kterém vypráví se opravdu stal. Naštěstí se nevešly jeho naturalistické podrobnosti.

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

"31. ledna, ve dvě v noci, Don Bosco končil pozemskou pouť."
Teresio Bosco - Don Bosco

Během polední pauzy se hovor stočil na úctu k relikviím.
„Já tenhle ostatkový byznys nikdy nechápala,“ přiznala Lovec.
Kněz pokrčil rameny. „Rozumím, ale víra v moc relikvií je v církvi odedávna.“
„Vím, ale když byla v republice socha Dona Bosca s kostí z předloktí, myslela na to, že by z ní šla extrahovat DNA Dona Bosca,“ zaculila se Lovec. „S kamarádkou jsme přemýšlely, jak tu kost získali. On není mrtvý tak dlouho, aby na ní nebyly zbytky svalů. Nějaký nejen periferně viditelný zbytek bicepsu třeba.“

Obrázek uživatele Terda

Nesmíme ztratit ani minutu

Fandom: 
Drabble: 

Zakotvili u nevelkého ostrova. Pobřežní městečko nepůsobilo vábně. Ale mohli doplnit zásoby. Získat informace.
„Spusťte čluny! Pan Lynch a pan Clifton půjdou se mnou. Pane Keithu, máte velení.“
Třeba jeho vzdělání bude konečně užitečné.

Vrátili se v pozdním odpoledni. Vezli pár koz a pěkného čuníka. Panu Lynchovi se podařilo vyhandlovat několik soudků místní pálenky. Ovšem zprávy, se kterými se vrátil pan Clifton byly méně příznivé.

Muži se opřeli do vratidel. Rovníkové dusno tížilo. Holá záda se perlila potem. Jednolitý rytmus hrubých hlasů. Skřípot lan a řetězů. Hra svalů v koutku oka. Plachty lapající po větru. Pokusí se dohnat ztracený čas.

Závěrečná poznámka: 

Jsem zvědavá, zda-li mi to projde. Ale ty svaly tam jsou. A priferie taky. Nehledě na to, že se pohybují na "periferii světa".

Obrázek uživatele Voliéra

Díky za trauma

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Připrava na sloh

Drabble: 

Voliéra spořádaně seděla na hodině zeměpisu a jako obvykle zodpovědně koukala do blba, když tu náhle... jí začalo škubat oko. Alespoň si to v první chvíli myslela, dokonce podnikla příslušné kroky k zastavení tiku, než si uvědomila, že nepřirozené záškuby přichází od sousedů. Ara, se kterým se Voliéra velkodušně dělila o osobní prostor, se rozhodl vypěstovat úctyhodné svalstvo a zatínal jako magor.
"Nemůžeš toho nechat?" zajímala se hlavní hrdinka, zatímco se její mozek rozhodoval mezi záchvatem smíchu a strachem o život.
"Koukej dopředu, to pak nemůžeš vůbec vidět, vole," doporučil kamarád.
Voliéra se po zbytek hodiny pokoušela vypnout perfierní vidění.

Závěrečná poznámka: 

Tímto bych ráda poděkovala spolužákovi, který mě nepřestává inspirovat. Ani před maturitou.

Obrázek uživatele wandrika

Začiatok

Drabble: 

Erik sa posadil na šikmú lavicu. Solídna železná konštrukcia zastonala pod náporom jeho 180 kíl. Začal sa dvíhať a snažil sa ignorovať zvedavé aj súcitné pohľady ostatných.
Však on im všetkým ešte ukáže.
Pár krokov od neho trénovali dve steroidové hlavohrude. Vo veľkom zrkadle sledovali každý pohyb svojich dokonale vypracovaných bicepsov.
On sa do zrkadla radšej nedíval. No dobre, niekedy áno, ale len tak tajne, kútikom oka. Netešil ho pohľad na to prevísajúce brucho a bledú pokožku podloženú vrstvou slaniny.
Keby sa však pozrel v tej chvíli, všimol by si prvé nesmelé povrázky svalov, čo sa napínali pod nánosom tuku.

Závěrečná poznámka: 

O tomto chalanovi som nedávno čítala článok. Chcel sa po schudnutí vyhnúť operáciám na odstránenie prebytočných kožných záhybov (neviem, ako sa to volá odborne), a tak sa rozhodol vyplniť prázdny priestor svalmi. Zdá sa mi, že to dopadlo celkom úspešne.

Obrázek uživatele Regi

Je to Bruno!

Drabble: 

Oni jsou dobří. Když je normální téma, tak ho přede mnou moji lidi zatají. Jenže s touhle ptákovinou nechtěl nikdo nic mít, takže ji hodili na obojek mně.
Víte, co mi dalo práce zjistit, co to vůbec znamená? Ale zvládla jsem to.
Nejdříve periferie. To je někde daleko od centra. Teda od místa kde bydlím, protože střed světa je přece náš dům.
Potom bicáček. Prý je to takový namakaný svalovec.
Takže už to mám! Jednoho totiž znám. Bydlí od naší vesnice daleko, jezdí k nám jenom na návštěvu, a svaly má jako hrom. Jmenuje se Bruno, a je to pitbull.

Závěrečná poznámka: 

Že je Bruno opravdu svalovec, se můžete přesvědčit na téhle fotce.

Stránky

-A A +A