DMD 2018

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Pro Tabitu

Úvodní poznámka: 

Na úvod ročníku to bude crossover mezi dvěma tradičními fandomy.
Který zamilovaný mladý muž by se nepokoušel tvořit pro dívku svého srdce básně. Nejinak je tomu u Zdirada Zlámaljelita.

Drabble: 

Každý teď tvoříme
svou vlastní množinu,
máme kolem sebe
obrovskou bublinu.
Bublina pevná je,
zcela neprostupná,
a tak Ty, Tabito,
jsi tak nedostupná.
Pojď, zkusme prorazit
ty naše bubliny,
a nás, prvky, spojit
do jedné množiny.
Přestože Zdirad jsem,
radím zdi rozbourat,
Tabito, prosím, věř,
že Tě mám tuze rád.
Vyluzujme spolu
tóny harmonické,
naše soužití, snad,
nebude dramatické.
Tak jako ty tóny,
budou souzníti nám,
i ty naše duše,
Tabito, přísahám.
Na cestě životem
chtěl bych Tě provázet,
ach, jak já moc toužím
o to se ucházet.
A až nám vyhládne,
má milá Tabito,
nám dvěma rozlomím
nějaké jelito.

Obrázek uživatele Regi

Záskok?

Fandom: 
Drabble: 

„Hagride, budíček!!!“
„Co je, Regi?“
„Duben.“
„Už? Já myslel, že je eště březen.“
„A co nějaká příprava, testovací drabble a tak.“
„Ach joo, to zase budu muset stávat celej měsíc v pět, co?“
„Hmm.“
„Nemoh by za mě někdo zaskočit? Prej máme číst mimo naše bubliny. Tak musí taky někdo z jinej bubliny něco psát, né? Třeba ta tvoje Indy, co sem ji onehdá hlídal.“
„Tak jo, Hagride. Běž zase spát, já se letos domluvím s Indirkou a…“
„Ale to nééé, tak sem to nemyslel. Já jen že by vobčas zaskočila, dyž se zdržím u Prasečí hlavy nebo tak něco.“

Závěrečná poznámka: 

Tak zase znovu. Dost jsem se těšila. Na drabblení i na vás, lidi. A Hagrid nakonec taky, jen s tím vstáváním se nějak nemůže smířit. Tak si možná domluví nějaký občasný záskok. V tom případě bych založila nový fandom. Sice po mně moje border kolie Indy škemrala vlastní identitu, když má přece v Šíleném šupleti celou rubriku, ale to jsem jí zatrhla.

PS: Z pracovních důvodů se asi s prvním drabbletem zapojím až v úterý 3. dubna. Protože pochybuju, že by to Hagrid s Indy zvládli úplně sami beze mne.

Obrázek uživatele Queen24

Spolu, ale oba v bublině

Úvodní poznámka: 

Ahoooj! 2018, můj 3. ročník. Nemůžu tomu ani uvěřit :) Poslední rok byl plný změn. Vlastně celý ten kolotoč začal koncem loňského dubna... Mám v hlavě plno myšlenek a inspirace ještě víc... A budu letos psát možná i trochu poezie ;)

A jednou básničkou hned začnu. Napsala jsem ji nedávno a přijde mi, že se k tomu tématu hodí, tak jsem ji poupravila a rozepsala.. :)

Drabble: 

Jsme spolu
a přece každý sám
moc dobře tenhle pocit znám...

Vedle sebe ležíme
potichu mluvíme
i když vlastně nevíme
o čem se to bavíme

Jsme spolu?
marně se tě v duchu ptám
však na odpověď nečekám

A tak radši mlčíme
do stropu civíme
třeba se dozvíme
proč vlastně mlčíme
přestože tady
spolu ležíme

Jsme spolu,
marně si namlouvám
a jsem sama zvědavá, kdy to vzdám

Ráno vodu na kafe stavíme
u snídaně spolu sedíme
každý jinam hledíme
a oba už tušíme

že je to naposledy.

Stejně se spolu akorát trápíme...
Snad jednoho dne
se s tím smíříme.

Nejsme spolu.

Obrázek uživatele EmmaIsInBlack

Utečeme z bublin

Drabble: 

Dotýkal se jí. Cítila jeho prsty na svých a na hrudi jí tančili motýlci. Tak moc si přála jeho ruku chytit, vzít jí do té své. A věděla, že on to chtěl též. Ale nešlo to.
Kdyby jen tehdy věděli, co dělají, když si volili stranu. Kéž by věděli, že se nebudou moct vídat s nikým mimo svou stranu. Kéž by věděli, že se do sebe zamilují.
A těď se museli vydat každý jiným směrem. Každý na jednu stranu. A zítra proti sobě pozvednou zbraně jako odvěcí nepřátle.
Oni věděli jaké je to venku. Ale uniknout ze svých bublin nemohli.

Obrázek uživatele Arenga

Jed nebyl potřeba

Úvodní poznámka: 

Chtěla bych letos psát i Starmel, zatím neuvažuju o žádné ucelenejší sérii, ale uvidíme, jak to vyjde. Následující drabble volně souvisí s Éseldskou sérii, kterou jsem psala vloni, jen se podíváme trochu dál do minulosti. A ano, začneme trochu drsněji.

Drabble: 

Pohlédl na růžové bublinky, místo, kudy z plic utíkal vzduch – otvorem pod levou paží, který v těle korunního prince Legeldena vyrobil svou dýkou. Pro jistotu ji nechal napustit jedem. Bodl však dobře, jistou, pevnou rukou. Jed nebyl potřeba.

Gidon věděl, že musí zmizet a že to musí udělat rychle. Princ dodýchával, pomoci už mu nebylo. Vina padne na ergelindské, nevadí, že jejich průzkumný oddíl je dosud za kopcem. Jeho samého tu ovšem nikdo nesmí vidět.

Jenže viděl. Wilden z Norivaru, princův přítel.
Blahoslavená rychlosti!
Norivarského výkřik odumřel. Klesl s dýkou v srdci, bezhlesý vedle knížecího syna.
Jed znovu nebyl potřeba.

Závěrečná poznámka: 

Souvislost s Éseld viz drabble Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného (http://www.sosaci.net/node/23708) a Jen se trochu pobavit (http://www.sosaci.net/node/24495).
S tímto drabble pak volně souvisí i toto drabble napsané v rámci akce 4D na téma "Prašivé pryšce"

Jedna vražda nestačí


"Paliatsky prýšč, oreladsky dávivec," vysvětloval apatykář. "Je to taková prašivá rostlinka: v malém množství léčí, ve větším… zvracení, hnačka, blouznění, křeče, nadměrné pocení, třas, motolice…"
"Působí pomalu anebo rychle?" zajímal se Gidon.
"Spíš pomalu."
"Děkuji." Nůž na rozdíl od dávivce působil rychle. Nepotřeboval, aby to apatykář vykládal i někomu jinému.

O měsíc později zemře oriadský korunní princ Erendias během epidemie černé horečky. Stejně jako stovky dalších obyvatel hlavního města bude trpět průjmem, zvracením, blouznivými stavy a svalovými křečemi.
Nikoho nenapadne, že on černou horečku nedostal.
A Gidon netuší, že dal svému "mecenáši" do rukou další trumf, jímž ho bude vydírat.


Erendias byl mladší bratr oriadského prince Legeldena, s nímž byla Éseld zasnoubená. Dlouze jsem o tom přemýšlela, ale nakonec mi to dost logicky sedlo do příběhu: věděla jsem, že Erendias stál v cestě, věděla jsem, že ho z ní kdosi nejspíš odstranil (jinak by ta epidemie přišla zatraceně vhod), tušila jsem i kdo, jen jsem nevěděla, jak přesně to udělal. A ano, psát Starmel na tohle téma byla docela výzva ;-)

Obrázek uživatele Killman

Obětní pejsci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Není součástí žádné série

Drabble: 

Operátor Yaramus Graitin byl mírně nervózní.
Za zády mu stála vědecká ředitelka Siana Almagorda a sledovala údaje na displejích.
Vyťukal vstupní parametry a spustil se krátký odpočet.
Při nule bylo do testovacího prostoru vstřeleno malé množství gelu.
Ve slow-time poli bylo vidět jak se gel začal po dopadu okamžitě měnit na tisíce bublinek, které s jasnými modrými záblesky praskaly až dokud se látka celá nevypařila.
Trojice obětních psů opodál se v mžiku vypařila též.
Graitinovi jich bylo trochu líto.
Na druhou stranu, jejich smrt byla milosrdně rychlá.
Zdaleka ne každé pokusné zvíře má takové štěstí.
Pokus byl vyhodnocen jako úspěšný.

Závěrečná poznámka: 

Kertinax - Druh nestabilní látky podobné gelu, která na vzduchu i pod vodou velmi rychle těká a rozkládá veškerou organickou hmotu. Používá se jako munice do hlavic či granátů, anebo přímo ve zbraních na podobném principu jako vrhače plasmy. Je to zářivě modré s problesky do bílé. Při odpařování vytváří biogenní radiaci, která ale rychle mizí a tak zasažené území není ničím zamořeno. Kertinax vynalezla do té doby téměř neznámá Daevonská firma Kertina Labs, jež prodejem této technologie získala značné jmění. První větší použití zbraní na bázi této technologie nastalo ve válce proti Mytnaxu. I dnes se jedná o poměrně raritní technologii.

Každý začátek je těžký

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zdravím všechny v letošním ročníku. Už se těším na duben :-)

Drabble: 

Bylo po všem. Všechny problémy vyřešeny, zlo potrestáno, a ten nejdůležitější život zachráněn. Co se týče jeho ženy, no, řekněme, že si sama vybrala svůj další život, a i to, s kým ho stráví. Nemohl říct, že by mu to vadilo.

Vychutnával si to ticho, ten klid. Klid umocněný mlčením, mlčením s bublinami. Ale nebyl tu sám. Byla tu ona. Objala ho a lehla si na postel. Její pohled byl pohledem laně. Další mlčení, další bublina.

Takhle to přece dál nejde.

"No jo, ale teďka už přece nejsi sen. Musíš se naučit normálně mluvit. Zkusíš to? Opakuj po mně: Miláčku..."

Závěrečná poznámka: 

Tyhle bubliny mě napadly jako první...

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Peggy Tail

Empatický národ Makýnků

Úvodní poznámka: 

Já se tak těšííííííím!

Drabble: 

Žili byli malí Makýnci. Žili v bublinkách. Každý měl svou. Jakkoli to zní roztomile, milé to nebylo. Když Makýnek potkal spoluobčana, skrz bublinku nebyl schopen zachytit vše, co mu ten druhý potřeboval sdělit. Docházelo k nedorozuměním a Makýnci se cítili sami. Nikdo se navzájem skutečně nechápal.

Jednoho dne přišel Makýnek Makyn s nečím úžasným. Díky své citlivosti a upřímné otevřenosti dokázal na určitou dobu spojit svou bublinku s bublinkou cizí a vidět tak svět očima druhého.
Když se to ostatní začali učit, samota se vytrácela. Šťastní Makýnci tak byli silnější a zdravější. Začali věřit, že jednoho dne nebude bublinek potřeba.

Obrázek uživatele Zuzka

Oběti bolesti

Drabble: 

Trhaly jí srdce a stále znovu přinášely slzy. Každá vzpomínka, každý den těch dvaceti let. Dávné okamžiky, kdy s radostí utekla mizerným vyhlídkám, bolely stejně, jako loňské milé procházky parkem a rozhovory v padajícím listí.
Letošní zima krutou silou roztříštila jejich zlatý svět na kousky.
V takové bolesti má čelit mizerně skrývanému nadšení nevlastní snachy? Jak září pod závojem falešného smutku! Jak se její jedovatá mysl rozpíná do všech koutů...
Nemůže. I když Elinořina naděje opatrně stoupá k jarnímu slunci. Rány nezhojí pár měsíců.
Trhá jí to srdce, když Norland mizí za kopcem a dceři po tváři stéká tichá slza.

Závěrečná poznámka: 

Ze současné nálady realisticky ponuře... uvidíme, jak to půjde dál. Ráda bych dala víc prostoru vedlejším austenovským postavám a větší časové rozpětí příběhům, které nám autorka poskytla. Snad Gloria dá.

Dohwajeon

Úvodní poznámka: 

Milý Charlie,
doufám, že to aspoň trochu odpovídá zadání, i když ten konec je dobrý velmi relativně.

Drabble: 

Od začátku to byla typicky klukovská zpackaná akce. Měli jsme zavolat policii. Ale oni tam vlezli.
Fajn, napřed jsme se dobře najedli, jenže pak jsme toho zas půlku vyzvraceli, když jsme našli Gab Booninu mámu a pochopili, proč zmizela.
Ale pak nás honili! A málem chytili! Toho šlechtického jelimana chytili doopravdy, ale šlechticům se stejně nikdy nic nestane. Třeba pak řekne svýmu tátovi a všechny ženské odtamtud zachrání. A byli jsme hrozně dlouho zamčení v tom pokoji, kde jsme se schovali, ale nakonec jsme se proplížili ven.
Naši mámu jsme stejně nenašli. Snad teď už brášku přesvědčím a půjdeme domů.

Závěrečná poznámka: 

Dohwajeon bylo honosné sídlo předsedy vlády, kam ty tři děti vlezly při pronásledování špiona.

Stránky

-A A +A