DMD 2013

Dobrý den, milí studenti, vítám vás ve svých sbírkách. Opravdu si velice vážím toho, že jste vyhověli mé prosbě. Dnes nás čeká vskutku nepěkný úkol. Budeme katalogizovat netopýry.
Mohu vás ubezpečit, že nepřijdete k úrazu. Pravděpodobnost pokousání a poškrábání vysušeným netopýrem je i v těchto podmínkách prakticky nulová.
Vezměte si, prosím, ochranné pomůcky. Exempláře poněkud zapáchají, pravděpodobně kvůli nevhodným skladovacím podmínkám.
Budete pracovat s touto krabicí. Podle popisku obsahuje deset kilogramů netopýra hvízdavého.Viděl jsem v ní však nejméně tři exempláře upíra obecného a jednoho vrápence malého. Tyto netopýry budeme muset vyřadit, sečíst, změřit, zvážit a roztřídit do přihrádek dle druhu.

Pod dekou je tma, ale pak na tebe nemůžou bubáci, říkal jí, když byli malí, a ona chápavě přikyvovala.
Pod dekou ležela tráva. Oni jen tak seděli vedle sebe a povídali si a kolem vonělo léto.
Pod dekou se k sobě tiskla jejich nahá těla; to objevili, jaké nádherné pocity mohou zažívat, když jsou si nejblíž.
Pod dekou spalo jejich malé dítě v kočárku, se kterým chodili na procházky; to když jejich láska byla taková, že se do ní vešel někdo další.
Pod dekou seděli a drželi se za vrásčité ruce, hasnoucí důkaz toho, jak dlouho může člověk mít rád.

U Bídáka se konalo každoroční sčítání prasat. Ten, kdo byl nějvětším prasetem, získal jako hlavní cenu večer na účet podniku.

Mělo to vlastně svou logiku. Alespoň jednou za rok se celá posádka pevnosti Northgard umyla a vyměnila propocené hadry za novou uniformu. Tak se rovnou mohla konat přehlídka.

Pravidla sčítání prasat byla jednoduchá. Každý účastník se povinně zvážil večer před mytím. Následně druhý den se opět všichni dostavili a byli převáženi po umytí a výměně oblečení.

Součet prasat byl pak celý rok vyvěšen nad barem. Spolu s tichou modlitbou za mrtvé bakterie jejichž váhu určoval rozdíl před a po umytí.

„Když to tak zvažuju, nebyl to špatný rok.“
„Pravda.“
„Až na to skoro odpálení planety, podivné cesty časem, ti mrtví, nemrtví, víc mrtvých a pak ten den kdy pršela velikonoční vejce.“
„Chybí nám jen samovznícení, zemětřesení a nějaké meteority.“
„Ano, bez nich to nikdy není úplně ono.“
Dvojice bloumala po nábřeží.
Ten ve světlém kabátě vytáhl z náprsní kapsy blok a předal ho kolegovi.
Tmavokabátník zápisník otevřel a s úsměvem dvakrát podtrhly součet čísel vevnitř.“
„Myslíš, že ví, co je čeká příště?
„Tak o tom nemají ani tušení.“
Podivná dvojice se dál procházela.
Nekromant a bůh.
Bok po boku.
Navždycky.