dmd-2012

Obrázek uživatele Rya

Ve tmě číhá strach

Nezřetelná překotná slova, výkřiky, úpění.
Položil chlapci ruku na zpocené čelo a konejšivě zamumlal:
„No tak! Prober se, hochu. To je jen zlý sen.“
„Gero?“ vydechl rozespale Wilhelm a vzápětí znova usnul.
Strážce ho pečlivě přikryl a vzdychl.
On byl příčinou jeho nočních můr.
A jediný, kdo je uměl utišit.

Půldrabble to je, slova ve tmě taky, ale do soutěže není. Tohle je jen pro vás. A příběh strážce a vězně už je na blogu

Obrázek uživatele Bilkis

Mlč nebo žij

Normálně se stydím to sem po tom, co jsem přečetla ostatní příspěvky, dát... Ale když jsem měla odvahu to poslat, musím mít odvahu to i zveřejnit, že? :D

„Budeš poslouchat!“
Neklidně se ošila. Děravá deka ani trochu nechránila před ledovým větrem, který se do cely dostával skulinami mezi kameny.
„Řekni to!“
Slova plula po stěnách, odrážela se od nich, získávala ještě zlověstnější tón. Narážela do ní, znovu a znovu.
Jako rány obuškem.
„Vězenkyně 315 nedostane tři dny najíst!“

Fandom: 
Obrázek uživatele Tess

Na rozloučenou

Světlo, tma, světlo. Kaleidoskop barev.
Reklamní obrazovka vyřvává své poselství do noci. Závěsy nepomáhají.
Kdyby aspoň neblikala!
Chceš to zaspat. Nemůžeš. A párty u sousedů tomu ještě dodává.
Zíráš do stropu.
Blik.
Skoro si přeješ, aby to už skončilo.
Blik.
Z čtyřciferného čísla se stalo trojciferné.
Blik.
Odpočítávání konce světa.

Fandom: 
Obrázek uživatele Lejdynka

Žale, nežaluj

A/N: Tak já to vezmu hezky po jednom, abych vás nezahltila. A vím, že mi to nejspíš neprošlo. Ale když to mám ráda.
****

Na mostě Karlově mlhou se přikrývá
staletý žalozpěv. Slovíčka tesklivá
líně plápolají v studeném měsíci.
Hlásky se rozpouští slzami na líci.

Soumračná Vltava proplouvá prostorem,
slova zasychají v inkoustu pod stolem.
Konec nezvítězil, řve slovy proroka.
Namísto sochařství květnatost baroka.

Nešťastná báseň zní upřímně plytce,
dívenka uvadla v sušené kytce.

Fandom: 
Obrázek uživatele Fantomas

... i stvořil Bůh člověka k obrazu svému.

Dlouhé věky tady byla tma. Pak se něco změnilo. Na počátku bylo Slovo.
„Ksakru!“
Křach!
„Kde to jenom může - “
Prásk!
„Přísahal bych, že - “
Bum!
„Tady někde to přece musí…“
Cvak.
„Budiž světlo!“
Rozhodil vítězně rukama a pak začal urovnávat nepořádek kolem.
Atmosféra napjatého očekávání konečně opadla.

Fandom: 
Obrázek uživatele neviathiel

Záznam

Víceméně úprava jednoho DMD drabblete...

Nastává 27. dubna 1988. Valerij Legasov nespí. Sedí mezi rukopisy nikdy nevydaných článků a mluví o černé díře hořící fialovým plamenem, která se otevřela přede dvěma roky a spolkla socialistický sen. Mluví bez tajností a bez příkras. Poslouchá ho jen magnetofonový pásek.
Až skončí, půjde a oběsí se nad schodištěm.

Fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Takové věci se stávají

Malé nahé tělo, ruce svázané za zády.
Upíral oči k postavě stojící v obdélníku světla a úpěnlivě žadonil o odpuštění. Děsil se chvíle, kdy se dveře zavřou a on zůstane sám ve tmě.
Pak postava zmizela a světlo zmizelo s ní.
Než se vyčerpaně rozplakal, zašeptal ještě jednou:
„Maminko, prosím...“

Fandom: 
Obrázek uživatele Rya

Nejdelší chvíle

Ten den se setmělo v poledne.
Vyčerpaně pootevřel oči. Tváře přihlížejících vystupovaly z šera. Objal pohledem všechny, přátele i nepřátele.
Hrubě opracované dřevo kříže rozdíralo rány po bičování a každý nádech přinášel vlnu bolesti.
Ale vítězství bylo blízko.
Naposled nabral vzduch do plic.
„Dokonáno jest!“
Zemřel.
Svět na chvíli ztichl.

Fandom: 
Obrázek uživatele may fowl

Píseň zbloudilé básnířky

Jsem jedna ze sta. Sudička lichá.
Uprostřed města oáza ticha.
Mrazivé "navždy". Poslední list
knihy, již každý bojí se číst.
Jsem kolo stroje, který mě vleče.
Jen a jen svoje neděle večer.
Kamenný fracek. Vrhačka vět,
činů a facek. Binární svět.
Jsem slovo do tvé kapsy.
Jsem nebo nejsem. Aťsi.

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Praha 13. 4. 1365

Těžké rozhodování. Krom BJB mám vztah k většině. Nakonec jsem volila tohle. Tehdy mě celý den nic nenapadalo, až večer přišel nevtíravý nápad, který nakonec nabalil hezké drobnosti. Prostě velmi dobře se mi to psalo.

Téma Glorie

Praha 13. 4. 1365
Drahý Doktore,
Dějí se tady podivné věci. Přijeď

král český, císař římský, král arelatský
Karel IV.

„Starý známý?“
„Tak nějak.“ přisvědčil Doktor zadávaje souřadnice.
***
„Veličenstvo.“
„Doktore. Mizí nám sochy plačících andělů a chrličů z katedrály. Po městě už kolují různé historky. Mohl bys?“
„Jistě, žádný problém.“
***
,,Doktore, proč trčíme v katedrále, v té nehorázné zimě, při bohoslužbě, když je všechno vyřešeno?“
„Donno, vždyť je to nádhera! Poslouchej!“
Katedrálou se neslo: Gloria in excelsis Deo
et in terra pax hominibus bonae voluntatis.
Laudamus te. Benedicimus te.
Adoramus te. Glorificamus te.
Gratias agimus tibi propter magnam gloriam tuam…

Stránky

-A A +A