První krok
Na pláně se zvolna vtíralo jaro. Mezi trsy loňské trávy nesměle vykukovaly zelené výhonky a ve stínu osamělého křemeláku lehkonohá kobylka čenichem něžně strkala do svého syna. Sivé hříbě s námahou zvedlo hlavu. Omámeně mžouralo do bledého slunce. Vůně vlhké hlíny ho šimrala v nozdrách. V uších mu zvonilo trylkování skřivana. Neohrabaně před sebe natáhlo přední nožku. Maminka do něj povzbudivě žďuchla, ale neúměrně dlouhé nohy ho odmítaly poslouchat. Hříbě se unaveně položilo do trávy. Za okamžik se však pokusilo vstát znova. Nejprve jedna nožka. Pak další. Kopýtka se mu třásla únavou, když Stínovlas udělal první váhavý krůček do světa.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Děkuju, Ježîšku!
To jsme ráda, že se líbí :)
To jsme ráda, že se líbí :) Ale pokračování bohužel není (ale třeba nějaké vznikne, máme tu ještě DMD :) ). Tohle opravdu vzniklo jako z nouze ctnost, když jsem si z nostalgie pustila Dvě Věže. Mám pro tebe rozepsanou jinou povídku na jiné téma, ale vzhledem k nestíhání je stále ve stavu rozpracování. Doufám, že ji stihnu dopsat aspoň do konce roku, nebo nejdýl do Tří králů. ;)
Otomiué
jen jediný neartikulovaný výkřik: awwwwieeeee!
Íííííík, to je krásné <3
Íííííík, to je krásné <3
To je krásné. :)
To je krásné. :)
Kníííík!
Kníííík!
Protože mi Carmen ukradla
Protože mi Carmen ukradla komentář, musím to vyjádřit jinak...
...
k(o)ník!
krásné, milé, roztomilé
Lidičky to mám ale radost, že
Lidičky to mám ale radost, že se malý Stínovlas líbí :) Děkuju :)