Předvánoční pohádka o úchylákovi a hodných chlapcích

Obrázek uživatele Rebelka
Rok: 
2014
Obdarovaný: 
Blueberry Lady

Milá Blueberry Lady,

crossover Foglara a Doctora Who mě natolik uchvátil, že jsem si ho prostě musela napsat. Prvotní záměr byl tedy dobrý. Ale potom tam vlezl Harkness a již tak dost teplá Stínadla zahořela plamenem.

Jinému bych se to věnovat neodvážila, ale věřím, že tvá pokroková učitelská mysl zažila ze strany studentstva už tolik hanobení klasiky, že jedno navíc přežije.

S láskou Ježíška.

Začalo to tím, že si Červenáček našel holku. Jmenovala se Jindřiška Povolná, a nejen že nechtěla pomáhat starým lidem a sypat v zimě do krmítek ptáčkům zrní, ale nazvala Mirka Dušína frigidním sucharem a při slově bobřík se jaksi divně uculovala.
Následovalo téměř dvouhodinové kázání, ve kterém Mirek Dušín zdůraznil, že ženy mají na přátelství hochů zhoubný vliv, a to ani nemluvě o pohlavních chorobách, ať už to znamená cokoliv. Červenáček odvětil, že už mu je šestnáct, že má své potřeby a ať jde Mirek k šípku s celými Rychlými šípy. Tuto slovní hříčku ocenil jen Rychlonožka, ale i ten při pohledu na ostatní hochy brzy zmlkl.
Bylo to zlé. Červenáček vystoupil z klubu, odložil čapku, napomádoval si vlasy a začal se s Jindřiškou nestydatě vodit za ruku. I na veřejnosti.
Mirek řekl: „To mám za svou dobrotu, vy plantážníci plantážníkovatí,“ a také vystoupil z klubu. No a to byl úplný konec.

***

O tři měsíce později vylovil Jarka Metelka s bušícím srdcem ze dna šuplíku žlutý špendlík. Bylo sedmnáctého prosince a ve Stínadlech slavili Večer světel. Jarka neměl plán. Jen si řekl, že je škoda kvůli takové pitomosti ničit něco, co bylo dřív docela fajn. Proto hodil ostatním klukům do schránky vzkaz, ať sledují stopu, a od Rozdělovací třídy značil lístky ginga cestičku hlouběji do stínadelských ulic.
Jak se tak poklusem nořil do tmy a nechával bezpečnou Druhou stranu daleko za sebou, takové to ševelící cosi, co nikdy pořádně nezmizelo, se rozlilo do všech částí jeho těla. Vzpomínky na něj křičely z oprýskaných omítek a blikajících plynových lamp. A z dlažebních kostek, které byly tak známé, že by je mohl číst přes své ošlapané podrážky. Zvolnil krok a potom pomalu splynul s cihlovými zdmi stínadelských domů.
V tom okamžiku začala Dunivá Kateřina odbíjet sedmou a svět kolem se změnil.
Začalo to tím zvukem. Nejdříve byl tak tichý a hluboký, že zanikl v burácení zvonu.
Hhhhh-vhů. Hhhhhhh-vhůůů. Jako by vesmír nemohl popadnout dech.
Postupně ale nabíral na síle.
Hhhhh-vhů. Hhhhh-vhů.
O dvě ulice dál se Jarka poplašeně zastavil, chvíli poslouchal a potom pokrčil rameny a spěchal dál.
Hhhhh-vhů. Hhhhh-vhů.
A v okamžiku, kdy byla vesmírná stavidla otevřena dokořán a neviditelný zdroj zvuku svými nádechy a výdechy hlasitě hltal stínadelský vzduch, se z ničeho nic objevila modrá policejní budka a měkce dosedla na umolousané listí.
Plynové lampy na ni vrhaly měkké světlo.
Strojní inženýr Karásek odhrnul závěsy a zamračeně se vyklonil ven.
„Co si ti hoši ještě nevymyslí...“
A potom zmlkl a zase bylo chvíli ticho.

***

A teď dávej, milý čtenáři, pozor, protože se vrátíme v příběhu o cosi zpátky.
Tak se stalo, že ten, jehož jméno se ve slušné společnosti nevyslovuje, zachránil Doctorovi život. Značnou roli v tom sehrály dvě tuny vulkanizované gumy a skutečnost, že onen emzácký tyranosaurus byla vlastně samička.
Zkrátka... Doctor by byl mnohem radši, kdyby ho býval zachránil někdo jiný, ale musel dodržovat jisté postupy. Pokud někdo zachránil Doctora (a byl aspoň trochu pěkný), měl právo na jednu cestu dle vlastního výběru.
Ten, jehož jméno se ve slušné společnosti nevyslovuje (a říkejme mu pro zjednodušení třeba Jack), totiž moc dobře věděl, kam by se chtěl podívat.
„Chtěl bych prostě jenom na nějaké místo, kde bude hromada povolných...“
„Já tě varuju, Harknessi,“ zavrčel Doctor. (Hups a je to venku.)
„Tvá nedůvěra mě šokuje, Doctore.“
Doctor na něj upřel otrávený pohled.
„Vážně, Jacku?“
„Vždycky jsi byl proti mě zaujatý. A já přitom jen chtěl na nějaké místo, kde bude hromada povolných mladých kluků, to je celé.“
Chvíli se zdálo, že Doctor začne křičet. Nebo ho vyhodí z Tardis do nehostinného vesmíru. Nakonec se ale ďábelsky usmál.
„Tak víš co? Zavezu tě do Prahy.“
Hlavou mu bleskla vzpomínka na hordu šílených uřvaných fanynek, snažících se mu ukrást šálu. A na urýpanou Alžbětu a mírně připitomělého Václava. Už při té představě se nervózně ošil. Znovu se usmál a tak tichoučce, že ho ani Tardis nezaslechla, zamumlal: „To město si tě zaslouží.“

No a další kousek už, milý čtenáři, přece znáš. Ale pro případ, že bys na začátku povídky nedával pozor (je dlouhá, já to docela chápu), si to projedeme ještě jednou. Ale stručně, jo?
Stínadla, mlha, lezavo, umolousano, zebavo, hhhhh-vhů, hhhhh-vhů, Jarka Metelka odhodil pár lístku ginga a zašel za roh, trumbera jeden, a zase hhhhh-vhů, hhhhh-vhů, Tardis dopadla měkce (jak oříšek do čokolády ňufla na mokré kočičí hlavy) a strojní inženýr Karásek vykoukl z okna a pomyslel si: „Co jsem to himbajs měl v tom čaji?“ ale nahlas řekl: „Co si ti hoši ještě nevymyslí...“
A potom ticho.

A ještě potom se dveře Tardis otevřely, Jack Harkness vyběhl ven
(„Dávám ti na to šmajchlování dvě hodiny, pak startuju.“)
a nadechl se čerstvého stínadelského vzduchu. Nikdy by to Doctorovi nepřiznal, ale právě ty první hluboké nádechy na novém místě a v jiném čase měl na cestování skoro nejradši.
Poetická nálada mu ale dlouho nevydržela. Ze země sebral lístek ginga a zálibně si ho prohlížel.
Ta věc vypadala jako prsa. Trochu visící prsa, ale od onoho incidentu s obří vosou už nebyl tak vybíravý jako dřív. Nebo že by... karma funguje! Žádná prsa, zadek je to! Tím lépe. Tak či tak, byla to zcela jistě nabídka k něčemu velmi příjemnému.
Jack si zavýskl jako malý kluk a vydal se po stopě.

***

Před stařičkým kostelem svatého Jakuba si Jarka Metelka sedl na lavičku.
„Přesně jako ten kostelník,“ při té myšlence ho příjemně zamrazilo v zádech. Všiml si, že v některých oknech domů se pomalu začínají rozsvěcet svíčky.
Takže na Večer světel se tu ještě nezapomnělo.
A navíc... ano! Na nos mu dopadla jemná sněhová vločka a rozpustila se tam. Jarka si nikdy tyhle věci moc nepřipouštěl, ale v tom okamžiku si připadal, jako by na něj celý vesmír přátelsky kýval - a on mu mával nazpátek.
Uslyšel kroky.
Srdce se mu rozbušilo.
Jenže to nebyli kluci, jen nějaký člověk v kabátu.
„Můžu si přisednout?“ zeptal se.
„Víte, na někoho tu čekám...“ začal Jarka, ale potom muž otevřel dlaň a vysypal na zem asi dvacet požmuchlaných lístků ginga.

***

Ostatní kluci z Rychlých šípů se mezitím sešli u Rozdělovací třídy. Mirek bručel, Červenáček bručel, Jindra mlčel a Rychlonožka („Himbajs, chlapí, mně se ale stejskalo!“)... Rychlonožka prostě dělal Rychlonožku.
„Ale co už,“ zamumlal Mirek a vrhl se Červenáčkovi kolem krku.
„Já to věděl, já to věděl!“ jásal Rychlonožka. „Ale ty, Mirku, nedržíš ho nějak moc dlouho?“
Nakonec se od sebe přece jen odtrhli a zamířili po stopě. Ušetřím tě, milý čtenáři, zdlouhavých detailů, protože ti plantážníci se zastavovali u každé zaplivané zídky a u každého připrcatělého domečku a tlachali o starých dobrých časech.
Na opojných vlnách nostalgie se dokolébali až k modré budce. Tam také stopa končila.
„Kluci, myslíte, že je Jarka uvnitř?“
„Rozhodně,“ prohlásil Mirek. „Vždyť je to přímo do očí bijící. Je to modré. Jako ty modré dlažební kostky v ulicích, kam jsme vedli Losnu, když ho zvolili Velkým Vontem.“
„Ahá! Tak jdeme dovnitř.“
Teď si možná, milý čtenáři myslíš: „Cha, a jsou namydlení! Tardis přece zadržela i Čingischánovu armádu. Ta je dovnitř rozhodně nepustí.“
Tak to jsi úplně vedle.
Tardis udělala hlasité: „Áááááách!“ a okamžitě otevřela dveře dokořán. Takovou koncentraci dobra, jakou zosobňoval Mirek Dušín, ještě nezažila. Potom slastně vysunula všechna čidla a anténky a nechala je koupat se v tom opojném a láskyplném ševelícím oblaku.
Ani Doctor je nemohl zastavit. Chytil totiž timelordí rýmičku. Před Harknessem nechtěl nic říkat, protože ten chlívák by si určitě chtěl hrát na nemravnou sestru, ale jakmile za jeho dlouhým kabátem zapadly dveře, vzal si pyžamo (s obrázkem života, vesmíru a vůbec), ohřívací láhev a odšoural se do nejzapadlejší místnůstky z celé Tardis. (Byla dokonce ještě zapadlejší, než ta s černou dírou nebo ta s klonem Justina Biebera.)
Rychlé šípy se tedy nerušeně dostaly dovnitř.
„Páni,“ zatvářil se Mirek uznale, „to musel Jarka vyrobit podle toho nového návodu v Bobří hrázi. Šikovná věcička.“
„Ale vždyť je to uvnitř větší, Mirku,“ namítl Jindra.
„Zrcadla, to dá rozum. Podívej, když tady hmátnu rukou... nebo tady... hmmm... aha! Maskovaná zrcadla! Musíte mi připomenout, abych dal Jarkovi bobříka zručnosti.“
Jak tak Rychlé šípy bloumaly vesmírnou lodí, sem tam něco ošahaly, sem tam něco pomačkaly nebo za něco zatáhly. Nakonec se to ale stalo.
„Jejda,“ blesklo Tardis v konzoli. „Ti hodní kluci mi dávají povel, že chtějí někam letět... No jo, ale kam?“
Protože to ale byla chytrá Tardis, nakopla telepatické obvody a hned jí bylo vše jasné.
„Jejich myšlenky jsou tak čisté a nesobecké,“ fňukla si ještě v duchu a potom zařadila na autopilota a vystartovala.

***

„Tak vidíš,“ zasmál se ten člověk, který se už Jarkovi stihl představit jako Jack, „čekal jsem, koho potkám na konci té cestičky ze zadků...“
„Už jsem vám říkal, že to není zadek,“ zamumlal Jarka, rudý jako rajčátko, a sklopil oči.
„... nevěděl jsem, koho potkám na konci té cestičky ze zadků,“ pokračoval neochvějně Jack, „ale tebe jsem nečekal. Co tu děláš? Vždyť jsi před chvílí svítil víc než ty svíčky, co tu mají lidé za okny.“
„Čekám na kluky. Ale bez těch lístků, co jste posbíral, sem už netrefí. No, stejně by asi ani nepřišli, pořádně jsme se pohádali.“
Zněl tak sklesle, až Jack zahnal myšlenky na grupáč s hromadou kluků, kteří sem přijdou po stopách ze zadků, a chytil Jarku za rameno.
„Ale no tak...“
Jarka na něj nechápavě pohlédl.
„Víš, já vždycky říkám, že nikdy není tak zle. A když už je zle, pokaždé to spraví určitý počet nahatých lidí.“
Jarka se rozesmál. Bylo mu už skoro osmnáct a věděl toho víc, než Mirek Dušín vůbec tušil.
„Děkuju Vám, to docela pomohlo.“ Poprvé si Jacka pořádně prohlédl a zjistil, že se mu líbí jeho úsměv.
„Víte co, kašlu na kluky.“
Jack roztáhl koutky ještě víc.
„Tak se mi líbíš. A hele, ne, že bych si stěžoval, ale nepřesuneme se někam do tepla? Zvu tě na skleničku čehokoliv, co si vybereš.“
„No... tak jo,“ kývl Jarka. Samotného ho to překvapilo.

No a v tom okamžiku se z nebe snesla modrá budka a dopadla přímo na Jacka Harknesse.
Dveře se otevřely.
„Klucí! Jarka je tady!“
„Jé, Jarko! Tomu nebudeš věřit!“
„Jarko, Jarko, my jsme na tebe mysleli a najednou jsme se octli tady!“
„Jarko, to jsi sestavil parádní pohybovadlo!“
V té chvíli to mozek Jarky Metelky prostě zabalil a odhopkal na tajnou zelenou relaxační louku pro nemocné mozky plnou květin a motýlů. Jarka stál, oči vytřeštěné, pusa otevřená, v hlavě prázdno, koutkem oka sledoval, jak se ruka Jacka Harknesse, vyčuhující zpod té modré věci, pomalu přestává třepat.
„Co?“
„Vždyť ti to říkáme, síla našeho přátelství nás k tobě přivolala!“
„Jarko, už se nikdy nebudeme hádat!“
„Cooo?!“
„Co se to tu sakra děje?“ vyběhl Doctor z Tardis.
„Promiň. Ale oni byli tak roztomilí,“ broukla Tardis tiše.
„Mě si, do prdele, vůbec nevšímejte,“ zařval právě oživší Jack. „Mimochodem, Doctore, až mě odsud vytáhneš, já, ty a tvoje pyžamo si užijeme...“ Naštěstí ho Tardis znovu zamáčkla.

***

A to je úplný konec, milý čtenáři.
Vlastně ještě jedna věc...
Až bude zas život jednou pěkně hnusnej a věci se nebudou dařit,
vzpomeň si, že v jeden dokonalej okamžik zářily ve Stínadlech svíčky ve všech oknech, vzduch voněl po sněhu, vesmír přátelsky pomrkával... a Rychlé šípy ruku v ruce s Doctorem poskakovali kolem Tardis, zpod které občas ve vší důstojnosti kňoukl Harkness.
Je to lepší?

Komentáře

Obrázek uživatele strigga

:D :D :D :D :D Rebelko...
Pardon. Už zase komentuju dřív než obdarovaná. Jakmile tohle dopíšu, půjdu si zavřít ruce do dvířek u trouby. Ale tohle nejde neokomentovat, když už to jeden jednou přečte.
Ano. Je to lepší. A v životě už neuvidím lístek ginga jako lístek ginga. *posté odpadla*

Obrázek uživatele Rebelka

Óóó, děkuji, jsem moc ráda, že jsi to okomentovala ještě před tím, než sis přivřela ruce do trouby :).

Obrázek uživatele strigga

mmnol jo-., půoltom už bz to nneměqlo tren š,mmrxn c. (napsala nohou)

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Já to vezmu postupně, protože je tam opravdu hodně věcí, na něž chci reagovat.
Předně ten nápad je úžasnej a představa Jacka ve Stínadlech je... mmmm. :D
Jidnřiška Povolná mě zabořila do gauče, aniž bych došla k bobříkům, potom mě pohřbila mezi polštáře.
Jarka je kouzelně přátelský i jako dospělý, to je fajn.
Rychlonožka, který prostě dělá Rychlonožku je k uchumlání, hned bych si s ním chvíli rychlonožkovala.
Přes veškerou úchylárnu věřím tomu, že z Jarky a Harknesse by byl docela slušný pár, asi si napíšu sequel, kde si zajdou na nějaký ten punč. ^_^
A úžasný je, že je to sranda, až se za bříško popadám, zároveň z toho přímo odtéká ta nenapodobitelná a úžasná atmosféra Stínadel, což prostě miluju. <3
Jo a ještě TARDIS zamilovaná do Mirka je k umufání.

Závěrem ti chci poděkovat, já jsem věděla, že mi ginkgo něco strašně připomíná, teď vím konečně co. :D :D :D

Obrázek uživatele Rebelka

Já mám Jarku ze všech Rychlošípáků nejradši a pořád bych ho s někým slashovala. A myslím, že by z něj a Jacka byl docela chumlací pár, a jestli se ti někdy povede na ně něco napsat, tak si to s chutí přečtu.
Když jsem to tvořila, tak jsem v podstatě nechala postavy, ať si dělají, co chtějí... a celou dobu jsem si myslela, že se ti dva dají dohromady. To, co nakonec udělala Tardis, jsem fakt nečekala :). Každopádně určitě existuje někdy alternativní vesmír, kde ostatní Rychlé šípy vyžene Doctor z Tardis koštětem a Jack mezitím chytí Jarku za ruku - a on po chvilce váhání neucukne :).

Obrázek uživatele Iantouch

Jeho veličenstvo je pobaveno! :D

Obrázek uživatele Rebelka

Tak to jsem převelice ráda :).

Obrázek uživatele Lady Aludnev

Místy jsem se hodně červenala (obrázek Jacka a emzácké tyranosaurky hned tak z hlavy nedostanu), ale moc se mi líbí tvoje metafory a způsob vyprávění. Zajímalo by mě, jak se do Tardis dostal klon Justina Biebera :D

Obrázek uživatele Rebelka

Vsadím se, že v tom měl taky (nejen) prsty Harkness ;).

Obrázek uživatele Julie

Do háje, do háje! Já právě pochopila tyranosauřici a vulkanizovanou gumu!!!
Mirek jako koncentrace dobra!
Nicméně nejhorší je, že mi teď v hlavě uvízla Barbarella/Mirek Dušín. A to jsem doufala, že už jsem se ze všech úchyláren vypsala.

Obrázek uživatele Rebelka

Napiš to napiš to napiš to :D. I když si nedokážu představit, jak bys docílila toho, aby Mirek po dvou vteřinách neupadl do kómatu / neumřel / nezabil Barbarellu a potom i sebe.

Obrázek uživatele Julie

Já si myslím, že on by nepochopil, co se vlastně stalo.

Obrázek uživatele Terda

Sice jsem určitě spoustu věcí nepobrala vzhledem k neznalosti Doctora, ale i tak se mi to moc líbilo. Ginkgo už asi nebude nikdy to, co dřív.

Obrázek uživatele Rebelka

Ve zkratce jde o to, že Jack je největší úchyla v celičkém vesmíru a Doctor ho naoko nemá rád :). A děkuji za komentík.

Obrázek uživatele Carmen

Rebelko, jsi naprosto šílená, a to myslím jako nejvyšší kompliment.
I když taky už nikdy neuvidím ginkgo stejně. Vážně, vážně doufám, že v dohledné době nepůjdu kolem nějakého jinanu, protože by mi nejspíš kolemjdoucí volali záchranku s přímou linkou k Chocholouškovi.
Vulkanizovanou gumu v rámci zachování soudržnosti své bránice a zbytků zdravého rozumu odmítám chápat. :D

Obrázek uživatele Rebelka

Ó, děkuji, toho si velmi cením :D. Vlastně... taky úplně nevím, co s ní přesně dělal - mám svoji teorii, ale přece jen - je to Harkness...

Obrázek uživatele Carmen

...občas tu svoji přehnaně obraznou fantazii vážně nemám ráda.
*vzlyk*
(A nejhorší, kromě trpaslíků, na tom je, že to VŮBEC nezní nepravděpodobně-...)

Obrázek uživatele strigga

Přátelé, tahle povídka je úchylná, ale ty komentáře pod ní budou moje smrt. :D

Obrázek uživatele Keneu

Tak jsem si to přečetla i hotové a nad některými Tvými opravami jsem vyloženě vyprskla smíchy. Moc mě to baví, i při patnáctém čtení.

Obrázek uživatele Rebelka

Moc děkuji za komentík a hlavně ještě jednou za opravu. Jiní by mě s tolika stránkami blábolů s překlepy poslali do háje. Ještěže ostatní nevidí, jak to vypadalo předtím, než ses mi do toho pustila :).

Obrázek uživatele Danae

Já tě uctívám, kořím se ti a miluju tě! Každé Vánoce, o kterých píšeš, jsou dvojnásobný svátek!

Obrázek uživatele Rebelka

Ó, Danae, ani nevíš, jakou i tvůj komentík udělal radost. Letos jsem to odflákla a vím o tom, ale jestli jsem ti aspoň trošku zpříjemnila den, tak jsem hrozně moc ráda.

Obrázek uživatele Bilkis

Rebelko, Rebelko! Já ti něco povím. Už nikdy nebudu moct v klidu spát ve vlastní posteli! Proč jen se mi ty polštáře a přehoz s motivem ginga tak líbily? Vždycky (a tím myslím vždycky!!!) mi to připomene tohle! Odsoudilas mě k smrti smíchem v posteli, kterou nemáme ještě ani dva roky! Ale jo, ten konec mi to vynahrazuje. Maličko. :D

A teď vážněji než bylo to předtím, a to jsem taky myslela vážně! To je tak boží, že jsem doma zase za blázna. Stíhají mě záchvaty smíchu, kdykoliv se podívám na postel. A nejen tam. :D

Obrázek uživatele Keneu

*hrozně se směje*

Obrázek uživatele Rebelka

Děkuji za pozvednutí nálady. I když mě mrzí, že máš teď onen gingový problém :). Já myslím, že to časem odezní - jsou to přeci jen dost divná prsa :).

Obrázek uživatele Ebženka

Asi si že si mě zabila. Si. :D Jarka je TAK sladkej... Doufám, že na rozdíl od Julie nikdy nepochopím dinosauřici a vulkanizovanou gumu, ale jak to píšu, škrtá mi vzadu v mozku světýlko, to bude zlý, to bude zlý... :D
Obrázek uživatele Elrond

Varování Harkness nikdy nezklame aneb skvělá povídka. I když jsem trochu oufal, že spolu půjdou aspoň na čaj. :D

Obrázek uživatele Lejdynka

Pomoc, pomoc, pomoc, Rychlé Šípy už nikdy nebudou to, co dřív, ne že už by po jistém slashi jistých nejmenovaných osob byly jako dřív.-..---..-..----.--.-....- (to jsou stylizované tři tečky, po kterých následuje záplava smajlíků, ale pže jsme u RŠ, tak je to morseovka) :D :D :D

Obrázek uživatele Rebelka

:D :D :D

Obrázek uživatele Dangerous

OMG! Tak to je dokonalé... Ty dokážeš proměnit každou větu ve skvost. Někdy je to "jenom" krásné, melancholické a plné citu, jindy mám dojem, že se usměju k smrti a ještě jindy nevěřícně zírám na to, že opravdu čtu to, co čtu! A někdy všechny najednou.
<3

Obrázek uživatele Rebelka

Och, děkuju... nevím co říct, ale jsem dojatá. A zvlášť od tebe taková pochvala potěší.

Obrázek uživatele neviathiel

"již tak dost teplá Stínadla zahořela plamenem"
„Dávám ti na to šmajchlování dvě hodiny, pak startuju.“
Takovou koncentraci dobra, jakou zosobňoval Mirek Dušín, ještě nezažila.
klon Justina Biebera!
Jack zahnal myšlenky na grupáč s hromadou kluků, kteří sem přijdou po stopách ze zadků - OMG, tak tuhle myšlenku nezaženu ještě hodně dlouho

Já se tady řehtám nahlas, naštěstí po jistých zkušenostech to čtu doma a ne v metru :)
Asi jsem pochopila vulkanizovanou gumu a tyrannosauřici, ale zauzloval se mi přitom mozek...

-A A +A