Záchranáři

Obrázek uživatele Rya

ZÁCHRANÁŘI

Zpočátku se místnost zdála rozlehlá. Personál z pomocného týmu však nepřetržitě proudil s dalšími a dalšími zavazadly, obrovskými balíky a podlouhlými černými pouzdry, které už svým zlověstným tvarem ohlašovaly přítomnost těžkých zbraní. Prostor kolem zaujatě rokujících šesti členů výpravy se zmenšoval. Vzduch byl prosycen vzrušením, nervozitou a cigaretovým dýmem. Za ten byli odpovědni dva nejstarší muži a vysoká žena s rezavými vlasy sepnutými do ohonu.
„Myslel jsem, že nám jde mimo jiné o zdravé ovzduší!“ Mladík v divoce barevné košili, na které poletovali kolibříci kolem tropických květů, zamával rozezleně rukama ve vzduchu, aby rozehnal oblaka kouře.
Rusovlasá žena se na něj shovívavě usmála. „Nebuď tolik zelený, Dashi. Za pár hodin si užiješ vzduchu tak zdravého, žes podobný jaktěživ nedýchal.“
„To je fakt,“ přikývl jeden z kuřáků, muž v širokém klobouku a odrbané vojenské košili. Cosi v jeho mírném, ale přesto autoritativním hlase dávalo tušit, že se jedná o vůdce celé akce. „Znečištění nás na téhle cestě neohrozí, za což můžeme být jedině vděčni. Počet faktorů, které nás naopak zabít mohou, se tím snížil na pouhé… zhruba asi tak dvě stovky.“
„Včetně objektu,“ zabručel zavalitý vousáč, přitáhl si jedno z podlouhlých pouzder a se zájmem je rozepnul.
„Včetně objektu,“ přikývl muž v klobouku. „Jak říkáš, Irwine.“
Irwin nevěřícně zavrtěl hlavou a vytáhl z pouzdra dlouhý, očividně těžký předmět. „Co to má být? Bazuka? Joe, nechceš nám konečně sdělit, co vlastně jdeme zachraňovat? Dinosaury?“
„To bych si s vaším svolením ještě chvíli nechal pro sebe.“ Joe se usmál a kolem modrozelených očí se mu roztáhly vějíře vrásek. „Ale na tvou první otázku dostaneš odpověď hned. Akemi?“
Drobná černovláska, která nevypadala o nic starší než žákyně nejvyšší třídy základní školy, hbitě vzala Irwinovi zbraň z ruky a bez zjevné námahy ji zvedla nad hlavu.
„To, co vidíte, je starý dobrý Panzerfaust, konkrétně typ 250,“ spustila. „Což znamená, že má dostřel 250 metrů. Původní probíjecí síla byla při úpravách snížena, abychom neublížili objektu. Střely jsou plněny uspávací látku HaJ 3 neboli nám všem známým Hajánkem, ovšem několikanásobně koncentrovaným. Takže jestli se tentokrát ocitneš v dráze výstřelu, Dashi, asi se z toho jen tak nevyspinkáš.“ Akemi se sladce usmála a Dash jí odpověděl kyselým úšklebkem.
„Vážně, Joe, na co tak těžký kalibr?“ optal se mrzutě. „Vypadá to, že se chystáme do Jurského parku, s takovým kvérem!“
„Se šesti takovými kvéry,“ upřesnil Joe. „A ne, nepůjdeme pro žádné prehistorické zvíře.“
„Škoda,“ prohodil zvesela Irwin, „slyšel jsem, že někde chovají opravdového pterodaktyla.“
„V Torchwoodu,“ přikývla rusovlasá žena. „Je to samice a zdá se, že se jí daří dobře.“
„Torchwood!“ procedil mezi zuby holohlavý hubeňour, který do té doby mlčel a zapaloval si jednu cigaretu za druhou, nedbaje Dashových vražedných pohledů. „Myslím, že tam bysme našli víc podivností než jednoho zatoulanýho pterodaktyla. Udělalo by mi veliký potěšení prohledat tu jejich základnu od sklepa až nahoru. Nejlíp s Akeminým Panzerfaustem v ruce!“
„Jen klid, Antone,“ ozval se Joe. „Jsme ekologičtí záchranáři, nikoliv ekologičtí teroristé!“
„Což je rozhodně škoda!“ Anton si odplivl na betonovou podlahu, zapálil si další cigaretu a znovu se uzavřel do pochmurného mlčení.
Joe si ho víc nevšímal. Poděkoval dvěma technikům v bílých pláštích, kteří mezi žluté body vyznačené na středovém panelu nainstalovali Přenašeč a uvedli do provozu řídící panel, jenž se rozzářil červenými a zelenými světly.
„A jéje,“ zamumlal Irwin, jakmile letmo pohlédl na displej. Jeho prsty se rozběhly po klávesách jako nepokojné myši.
„Přesně tak,“ usmál se Joe. „Dámy a pánové, nečeká nás cesta do nějaké zapadlé díry známého vesmíru ani do vzdálené minulosti, ba ani do budoucnosti!“
Odpovědělo mu sborové zaúpění.
„Už zase? To si snad děláš srandu!“
Joe přejel očima po zčásti znechucených, zčásti pobavených obličejích členů své výpravy.
„Magičtí tvorové jsou ohrožené druhy jako každé jiné,“ bránil se rozpačitě.
„Tohle mrně je pravděpodobně dvakrát tak velké než průměrný Argentinosaurus huinculensis,“ prohlásil Irwin, který stále ťukal do klávesnice a zaujatě sledoval přednastavené údaje. „Zajímalo by mě, jestli vůbec něco může tak obrovskou potvoru ohrožovat.“
„To víš, že může,“ odpověděl Joe.
„Já tomu věřím,“ ozvala se Akemi. „Lidi jsou hrozní.“
„A nejhorší ze všeho jsou trpaslíci,“ zamumlal Joe. „Ty potvory vám vlezou všude.“
„Jseš si jistej, že Mrně není ohrožený proto, že samo spískalo nějakou paseku?“ zeptal se Anton sarkasticky.
Joe bezmocně rozhodil rukama. „Jasně že má nějakou historii. Každý tvor se chová podle své přirozenosti, ne? Budeš snad tygru vyčítat, že loví, když má hlad? Nebo antilopě, že šlape po trávě? Jestli tohle chůdě někomu ublížilo, tak jen proto, že se chovalo, jak je mu vlastní.“
„Jasně, jasně, to známe nazpaměť, Joe,“ zabručel Irwin. „Jenom jestli jsi pro Mrně našel místečko, kde se bude moct podle své přirozenosti chovat. Protože já tu údaje o cíli nevidím a upozorňuju tě, že do Bradavic už nepovezu ani veš. Starouš Hagrid to myslí dobře a já mám toho chlapa rád jako bratra, jenomže sám víš, že to u něj jaksi nedopadá.“
„Ne, do Bradavic ne.“ Joe začal horečně prohledávat kapsy, až konečně vytáhl pomačkaný papírek. „Jedna instituce mu nabídla útulek. Evropa to je, škola taky, ale jméno mi vypadlo – jo, tady to je. Budeč. Druidská škola vysoká magie a tak dále, ble ble ble. Máš tam souřadnice, Irwi.“
„Trochu velký zvíře na školní zahradu,“ prohodil Dash.
„Umí tam dělat nějaké triky s prostorem. A kromě toho, Mrně není zas tak veliké.“
„Takže bereme i přirozené prostředí?“ pochopila rusovlasá žena.
„Přesně tak, Gerto. Mrně bydlí v jeskyni, takže mu vezmeme všechno, co k němu patří. Irwine, ta váha by měla být rozdělená. Vidíš to tam?“
„Jo jo,“ přitakal Irwin. „Zhruba třetina je hmotnost objektu a zbytek – pro všechno na světě, Joe, co to má být, to prostředí? Jako bychom měli nabrat kus skály. Jsou to nerosty? Kameny?“
„Tak něco,“ odpověděl Joe vyhýbavě. „Nerad bych se o tom šířil předčasně. Takže, dámy a pánové, chopte se prosím zbraní a nedivte se ničemu, co uvidíte! Když budeme mít štěstí, bude to hop sem, hop tam, snadná práce. A když ne… poradíme si jinak. Akemi, zkontroluj náboje. Gerta a Dash zprava, já s Antonem zleva. Irwine, vezmi nás za Mrnětem. Zahajuji odpočet, teď! Deset, devět, osm, sedm… „

***

Bilbo užasle zíral do obrovitého prostoru síně dávných trpaslíků v základech Hory. Prsten ho halil neviditelností a zároveň mu umožňoval vidět v tmě.
Po draku Šmakovi nezbyla ani stopa.
A po pokladu jakbysmet.



Na základě této povídky jsem odeslal/a DMS nebo příspěvek na účet
(klikněte pouze v případě, že je to pravda)
Podporuji: 

Zvíře v nouzi: síť záchranných stanic pro zraněná, handicapovaná nebo ohrožená zvířata. DMS ZVIREVNOUZI na telefonní číslo 87 777. Děkuji ;)

Komentáře

Obrázek uživatele Iantouch

Chachá, to je nebetyčně geniální! Skvělý prostředek na ukrácení dlouhého dne v práci. Děkuji mnohokrát a posílám DMSku. :)

Obrázek uživatele Anne

Ovšem toto je skvělý. Pobavilo velmi.

Obrázek uživatele Keneu

!!!
Tak tohle by mě ani ve snu! Moc se mi líbí, jak je to proložené narážkami na jiné fandomy. Tým, který zachraňuje i literární ohrožené druhy je skvělý nápad.

Obrázek uživatele Arengil

Jsem ráda, že aspoň někdo má nápady. :)

Obrázek uživatele Aveva

To mě potěšilo, žes to fakt napsala :o)
A ještě víc mě potěšilo, že budeme mít v budči drakááá! Já draky rád! ;o)

Obrázek uživatele Danae

Báječné, úžasné! Tuhle partu bys měla ještě někam vrazit!
Obrázek uživatele Aries

Myslím, že už jsem ti říkala, že je to skvělý? No tak to říkám znova a posílám dms

Obrázek uživatele Rya

Děkuji za všechny milé komentáře a jménem draků a jiných ohrožených druhů za DMSky! Jste zlatí! :-)

Obrázek uživatele kopapaka

Zírám, já věděl, že kousek od Tebe rozhodně nezklame :)

Obrázek uživatele Rya

Myslím, že Bilbo taky zíral! :-) díky moc.

Obrázek uživatele kopapaka

Jen by mě zajímalo, proč zrovna Panzerfaust 250?
Proč právě tuhle verzi, která nebyla nikdy ve výrobě :)

Obrázek uživatele Rya

Povím ti tajemství, ale nikomu ho neprozraď: oni taky nikdy neexistovali! :-)
Ale kdyby existovali, jistě by se postarali, aby byl vývoj tohohle typu dokončen ;)

Obrázek uživatele kopapaka

Pokud by šlo jen o dokončení vývoje, tak k tomu nakonec došlo.
V SSSR jako RPG-2 a v (Západním) Německu jako Pzf 44 Lanze :D

-A A +A