Lepkavá invaze

Obrázek uživatele Anne

Chmurné šedivé ráno. Jemně mrholilo a od moře šel chlad. Bylo po deváté hodině, ale vypadalo to jako by byly čtyři. Členové týmu se trousili do práce. Zívající, znudění a znechucení. Nejraději by zůstali v postelích. Ianto chystal ranní kávu a trvalo mu to déle než obvykle. Ani si nevšiml, že kafe Owena Harpera dolil mlékem. Harper toto nedopatření náležitě ohodnotil. Což se dalo pochopit vzhledem k oparu zvětralého alkoholu, jež se kolem něj vznášel.

Kapitán snídal koblihy, které mu koupil cestou do práce Ianto, a nezvykle se nepokoušel mluvit s plnou pusou. Vůbec se choval velmi podivně.

Tosh se jako jediná měla k práci. Vzala si hrnek kafe k počítači, který právě uvedla do plného provozu. Prohlížela si měření trhliny. Nedávná aktivita byla poměrně vysoká.

„Jacku, pojď sem!“ zavolala.

Jack si promnul oči, přetřel si obličej dlaněmi a těžce vstal. Jakoby tušil problémy a také že se nemýlil. Počítač našel signál nebo někdo našel signál k nim. Byla to vesmírná flotila a nepůsobila dojmem, že by tady byla na přátelské návštěvě. Vyhrožovali válkou pro potupu provedenou na jejich velvyslanci.

Jack zbledl a beze slova odešel do zasedačky. Ianto se vytratil za ním. Jack se opíral o stůl zády k příchozímu. Na stole ležela Petriho miska, v níž se výhružně chvěla želatinová hmota hnědo oranžové barvy. Když ji Ianto viděl naposled, měl ji kapitán na stole ve sklenici. Bylo jí víc a byla pastelově oranžová. Jack byl otočen zády a jen co ho zaregistroval, spustil: „Posral jsem to.“

Ianto vyčkával.

„Bylo to nedopatření.“

V tom přišli i ostatní. Vypadalo to na déle a nic nenasvědčovalo tomu, že by to mohl být příjemně strávený čas. Tosh s Gwen neměly daleko k panice. Owen se tvářil okázale otráveně, protože jej vyrušili v plánované dopolední prokrastinaci. Navíc tohle byl očividně Jackův problém. A Owenovo tušení se také potvrdilo.

„Posral jsem to,“ zopakoval Jack pro všechny.

„Tohle je ten jejich velvyslanec.“ Ukázal na misku. „Je to velice inteligentní živá hmota, dorozumívá se telepaticky. Říkám mu Chrudoš. Dobré vztahy navazují trochu jinak než lidé a také to bylo z mé strany seznamování se s novou rasou. Naposled jsem jej omylem vypustil z vany.“

„Nechutné! Nenecháš nic na pokoji a ještě tím způsobíš světový konflikt! Nemusíš snad hned do všeho strkat ty-víš-co!“ vypěnil Owen.

„Spíš to bylo trochu naopak,“ upřesnil Harkness.

„Tyto podrobnosti jsem vážně nechtěl vědět,“ konstatoval zpruzele Owen.

„Po nás tedy chceš, abychom to za tebe řešili? Zavařil sis to sám, tak se s tím domluv!“

Jack se konečně chopil toho, co měl udělat už dávno. Navázal telepatický rozhovor, který se skládal z omluv a dohodnutí podmínek, za jakých by stáhli svou armádu. Čím déle spolu hovořili, tím více se měnily obličeje všech přítomných. Gwen, Tosh a Ianto začínali být netrpěliví a velmi znepokojení. Owen byl snad ještě o kousek otrávenější. A Jack se tvářil čím dál skeptičtěji.

Po dlouhé době, která trvala přibližně věčnost, zvedl zrak k podřízeným a požádal je, aby odešli všichni kromě Ianta. Ještě nějaký čas poté mlčel. A utápěl se ve svých myšlenkách a uvažoval, jak by bylo tohle možné vyřešit. Nakonec Ianta jen vybídl k přesunu do své pracovny, kde nebyl Chrudoš přítomen.

Sedli si ke stolu a Jack s pohledem upřeným do desky začal vyprávět, jak na Chrudoše narazil. Respektive, jak na něj Chrudoš napršel, což bylo vlastně něco jako znásilnění. Nebo to tak aspoň bral. Při tom dlouhém rozhovoru totiž zjistil, v čem je zásadní problém. V překladu. V jejich jazyce je výraz pro styk velmi podobný styku pohlavnímu, proto si myslel, že takhle navazují lidi formální vztahy.

„To zní podobně jako ta historka se stromem, který tě napadl. Vyprávěl jsi mi o něm, když jsem ti vytahoval třísky,“ poznamenal suše Ianto.

Jack na to nereagoval, naopak začal střádat plán, který by splnil to, co Chrudoš žádal. I když se jednalo vlastně o omyl, byla pro něj koupel s Jackem a Iantem (který samozřejmě netušil, že tam nejsou jen dva) velmi příjemná. Chrudoš by byl ochoten promluvit se svou vládou v případě, že by si to zopakovali. Ianto by se však na tomhle mírovém jednání dobrovolně nepodílel, proto mu začal tvrdit, že si to potřebuje celé řádně promyslet a právě ve vaně přichází na nejlepší myšlenky.

Ianto se sice nad tímto řešením velmi podivoval, ale souhlasil, že mohou jet k němu do bytu.

***

Když se o hodinu a půl později navrátili na základnu, byl problém opravdu vyřešen a vesmírné lodě odlétaly. Jen Ianto Jones se nemohl zbavit pocitu, že se mu prsty u nohou jaksi podivně lepí k sobě.


Na základě této povídky jsem odeslal/a DMS nebo příspěvek na účet
(klikněte pouze v případě, že je to pravda)

Podporuji: 

Podporovaná organizace: Nadace ADRA (www.adra.cz/nadace-adra/)

Text SMS: DMS ADRA na 87 777

Fandom: 

Komentáře

Obrázek uživatele Keneu

Tohle dává úsloví "ať jste žena, muž, nebo vesmírná slizka" nový rozměr, ale u Jacka mě to ani nepřekvapuje. Potlesk.
Ne, dobrý, ruce se mi k sobě nelepí...

Obrázek uživatele pilot Dodo

Sice Torchwood neznám, ale povídka skvělá, pobavila :-)) akorát budu teď ve vaně dost ostražitá :-D

Obrázek uživatele Aries

Já si to nějak dokážu představit jako jeden z originálních dílů. Vůbec bych se nedivila, kdyby tam přesně tohle taky bylo. Je to dokonale kanonický

Obrázek uživatele Rya

Taky se přikláním k tomu, aby se to natočilo! :-) Super!

-A A +A