Nikdy nejezdi sám
Víte, co je možná ještě horší než spadnout? Vidět někoho spadnout...
Zastavili jsme na louce, koně sklonili hlavy k trávě. Vytáhla jsem mobil. ,,Udělám fotku." ,,Jasný," souhlasila Lenka. ,,Nikam nespěcháme." Lence je přes 60, ale vzhledem k jejímu drobnému vzrůstu a sportovní postavě by jí to málo kdo hádal. Na displeji jsem měla zmeškaný hovor od trenérky. ,,No, co je? Jsme s Lenkou venku.. Nevím, asi tak za dvacet minut..." Náhle koně zvedli hlavy, zastříhali ušima a prudce vyrazili. Jednou rukou jsem přitáhla otěže, do mobilu jsem křikla Zavolám za chvíli. Můj kůň se naštěstí vzápětí zastavil.
A tak jsem viděla Lenku, jak letí vzduchem.
Dopadá do trávy.
A nehýbe se.
Abych vás nenapínala, Lenka si vyrazila dech a zlomila 4 žebra (to jsme v tu chvíli nevěděly). Já musela sesednout, abych mohla k ní, ale můj kůň se bál jít blíž, tak mi ujely nervy a pustila jsem ho.
Koně stáli opodál a pásli se. Když už Lenka seděla a mluvila, šla jsem pro koně. A ti se v ten moment rozeběhli k lesu.
V prvním návalu vzteku a paniky jsem vyrazila za nimi, špatně jsem šlápla, podlomila se mi noha a udělala jsem si výron kotníku.
Koně naštěstí o kus dál v lese čekali. Trenérka nám přijela autem naproti na nejbližší louku, odvezla Lenku do nemocnice, já dovedla koně domů. Že kulham a nemůžu došlápnout, jsem si uvědomila asi až po hodině. Tolik k našim veselým vyjížďkám :-D
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
kristapána
kristapána
Líp bych to neřekla..
Líp bych to neřekla..
Ughhh..
Och fuj... :-o
Btw čoho sa tie kone tak zľakli, že vyrazili?
Nemám tušení :) prostě asi
Nemám tušení :) prostě asi imaginární strašidlo, nebo něco v křoví, vítr, fakt nevím no
Brrrrrr!
Brrrrr, tak z toho mi přejel mráz po zádech. To je síla, co ten život někdy připraví.
To jo... A to jsme původně
To jo... A to jsme původně váhaly jestli ten mobil brát :D Lenka měla vybitej, já neměla kapsu, půjčila mi ledvinku, nešlo nám to utáhnout aby mi nepadala... Několikrát jsme si řekly A tak na to teda kašlem? A vzápětí No ale mobil bysme mít měly...
no potěš koště, to jsou
no potěš koště, to jsou radosti, hlavně že se nestalo nic horšího teda
To jo. Vždycky může být ještě
To jo. Vždycky může být ještě hůř. Když jsme šli pomaličku tim lesem, k louce kam měla přijet trenérka s autem, já vlekla oba koně, Lenka dvacet metrů za námi, bílá jak stěna... Tak jsem pořád jen měla před očima propíchlou plíci, pneumotorax, vrtulník... Díky bohu to dopadlo JEN takhle.
mojí kamarádce její vlastní
mojí kamarádce její vlastní kůň na jízdárně prošlápl hrudník, lekl se, zarazil, ona mu přelítla přes hlavu a on neměl kam šlápnout, byli u hrazení. Tenkrát to málem nepřežila, bylo to hrozné. Navíc tam měla psa, ridgebacka, poslední co stihla zašeptat bylo - zavřete psa, nebo mě nedá. Zavřeli psa, přiletěl vrtulník, absolvovala nevím jak dlouhou operaci - a první cesta poté, co se vrátila domů a byla schopná ujít pár kroků vedla ke koni... Zvládla to, ale báli jsme se všichni.
Pane bože...!!! :O no, tak to
Pane bože...!!! :O no, tak to je teda taky síla. I s tím psem. Pane jo. U toho bych teda fakt ,,chtěla být" (=ani náhodou). Brrr. Ale i tohle všechno k tomuto sportu patří... Ono to není jen sport. Je to pro mnoho lidí prostě celej život :)
Ale, že jsi i s tím kotníkem
Ale, že jsi i s tím kotníkem pak hrdě celé léto jezdila. xD Opravdu hrozná situace. Mohlo být hůř (viz výše), ale nebylo. A tys všechno zvládla. Vy obě. Jste statečné a skvělé <3
Děkuju :-* No, tak přece si
Děkuju :-* No, tak přece si nenecham nacpat nohu do nějaký ortézy, uprostřed léta že... :DD