Návrat
V podstatě navazuje na: http://sosaci.net/node/38622 ale autorkou tohoto kousku je Eillen.
Pokud chcete vědět, kde Česťa byl, přečtěte si její loňský příběh Města moře a železa.
Kdysi mu duše řekla, že musí jít. Odpoutat se. Od té doby ledacos pochopil, i když to stále bral jako dobrou radu. Jenže... Kdyby se vždycky řídil jen prvotním instinktem, celý jeho život by byl úplně jiný. Nepoznal by Karla. Neublížili by si. Začarovaný kruh.
Vrátil se domů. Ačkoliv neuběhlo moc času, všechno pokrývala tlustá vrstva prachu. Na uklízení neměl myšlenky ani před odjezdem do Rokycan, natož teď. V šedivých nánosech na chodbě byly stopy. Ne úplně čerstvé, ale ani úplně staré. S povzdechem si kleknul a šťouchnul do jedné z nich prstem. Obrys se rozmazal, rukou zabrněla magie. Verunka.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
ta tíha smutku tam
ta tíha smutku tam
Myslím, že jsou oba prostě
Myslím, že jsou oba prostě hrozně poškození.
Ach... <3
Ach... <3
Díky. :)
Díky. :)
Ty Rokycany jsem četl, tohle
Ty Rokycany jsem četl, tohle je tedy po nich...
Jo. A po mojí sérii z roku
Jo. A po mojí sérii z roku 2017.
Líbí, zajímavě myslím
Líbí, zajímavě myslím poukazuješ i na to, že ono "dobrá" versus "špatná" rada vlastně vždycky posuzujeme až zpětně, se znalostí nějakého výsledku, který hodnotíme... Jenže i toto hodnocení se může v průběhu života měnit, i třebas nepříjemnou událost můžeme posléze pochopit jako něco, co nás posunulo správným směrem. Díky!
Jo. Často se nám děje něco,
Jo. Často se nám děje něco, co dokážeme posoudit až s odstupem. To je život. Díky. :)
Je to tíživý a bolestný a já
Je to tíživý a bolestný a já bych jim oběma moc přála, aby se to aspoň trochu změnilo..
Můžeme jim jen držet palce.
Můžeme jim jen držet palce. Teda, já logicky můžu víc, ale víš jak. :)