To si Stařenka nezasloužila
Věnováno naší kočce, na kterou nejsem vždycky vlídná.
"No počeem, ty seš loštomiláá. No jaašně, jaaašně."
vrká Stařenka klokotavě na Vetřelkyni rozvalenou v MÉM kanapátku.
Žaludek mi sevřela ledová ruka. Tohle tady teď bude každý den?
"Jejejejej, jaaašně." nepřestává hrůzostrašná kakofonie.
Zoufale se utíkám ke sklenici s vodou a doušek za douškem polykám pěkně pomalu. Na tohle nás na kurzu nepřipravili!
"Co babi, dáme kávičku?"
Zkouším odlákávací manévr.
"Kafíčko! Kaafíško ši vypijeme, pooočem ke mně košiško."
Tiše zaúpím.
Počkat...
"Babí, raději se k ní..."
Prsknutí, zaražené ticho.
Aaach. TICHO!
Rudou stopu neschová ani rouška.
Mažu Stařence tvář a Vetřelkyni věnuji tajný úsměv.
Tentokrát mi večer smí hřát nohy.
Pardon, je to trochu škodolibé. Ale nebojte, opravdu se to nestalo.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To je tedy nebezpečná číča.
To je tedy nebezpečná číča.
Jo. Je to šelma s osobností.
Jo. Je to šelma s osobností.
Jen trošku škodolibé. Ale
Jen trošku škodolibé. Ale zato dost originální. :D
Děkuju.
Děkuju.
Nono! Takhle na staré lidi...
Nono! Takhle na staré lidi... :-DDD
Viď. Nojo...
Viď. Nojo...
Na tomhle je krásně vidět,
Na tomhle je krásně vidět, jak se ve stáří lidi tak nějak vrací do dětství. Taky neposlechnou a taky si to u koček odnesou. :D
Je to tak. Díky.
Je to tak. Díky.
Moc pobavilo :D
Moc pobavilo :D
:D jsou někdy moc hodné
:D jsou někdy moc hodné košišky :D
(tichounká škodolibost)