48: Krok vstříc osudu

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Třicátý prosincový večer roku 1996 se za okny bradavického hradu ženili snad všichni čerti. Vzduchem vířily chomáče sněhu a poletovaly odlomené větve mohutných starých dubů. Vánice nedovolovala nikomu, aby vylezl ven. Jedině snad Hagrid by se svou postavou dokázal bojovat proti ničivému vichru. Jeho hájenka teď pomalu tonula v návějích sněhu.
Severus vypnul horkou vodu, na věšáku vedle sprchy nahmatal ručník, pečlivě se osušil a přešel z koupelny do ložnice, kde už na něj čekal čistý hábit pověšený na klice okna. Nebyl to hábit, jaký nosíval při běžných příležitostech. Jeho kabátec postrádal vysoký límec, namísto knoflíků měl prosté šněrování a žádné spony na něm nedržely saténový plášť. Byl mnohem méně okázalý, jeho strohost však odrážela přirozenou sílu a pokoru svého majitele. Severus si pod něj oblékl bílou košili a rovné plátěné nohavice. Pod okenním parapetem už měl připravené kožené boty s podrážkou speciálně okovanou pro chůzi na ledě a ušlapaném sněhu. Vklouzl do nich, pevně je zavázal a totéž učinil se svými ještě mokrými vlasy. Na nočním stolku stála lahvička s rudofialovou tekutinou. Jen o ni zavadil pohledem, místo ní sebral bezovou hůlku, tu si zastrčil do náprsní kapsy a s ironickým úšklebkem zamířil pryč.
Uvnitř hradu panoval nezvyklý klid. Téměř všichni studenti odjeli na prázdniny domů. Zbyl tu jen jeden sirotek z Mrzimoru, Draco Malfoy, jehož rodiče odcestovali za důležitými diplomatickými záležitostmi do Paříže, skupina nebelvírských prvňáčků, kteří považovali pobyt v Bradavicích, kde se nic neděje, za stokrát záživnější než pobyt v okoukaném prostředí svých domovů, a Levandule Brownová, toho času v pátém měsíci těhotenství a s komplikovanými rodinnými vztahy. Poněvadž byl Ron Weasley nejen otcem jejího dítěte, ale především zabržděným pitomcem, tak ji jaksi opomněl pozvat na Vánoce do Doupěte, a jelikož Levandule pozvání očekávala, tak se urazila a teď trčela celé dny ve společenské místnosti, odkud zmizely i všichni obyvatelé obrazů.
Ve škole zůstali prefekti a primus, kteří měli za úkol dohlížet na pořádek. (Což jim letos opravdu nečinilo potíže. Většinu času trávili ve Velké síni, kde mastili karty.)
Kolejní ředitelé se během prázdnin také nikam nevzdalovali (pokud pomineme Severuse, jehož během několika dnů nepřítomnosti zastupoval profesor Black). Bradavická supervizorka Bellatrix Lestrangeová ovšem ihned po štědrovečerní večeři odjela a pouze Brumbál obdržel vysvětlení její absence – prý ji ředitelka ÚBOZ, které je oficiálně podřízena, vyslala pracovně do zahraničí a podrobnosti svěřené práce nesmí sdělovat. Ne že by si někdo na vzniklou situaci mínil stěžovat. Popravdě ta hrstka lidí, která to zaslechla, vypadala potěšeně.
Učitelský sbor až na několik výjimek školu opustil. Remus alias profesor Kiweet neměl kam školu opouštět, a proto velmi rád zůstal, aby dělal společnost Siriusovi. Hagrid podle kouře stoupajícího z komína trávil volný čas ve své hájence a profesorka Trelawneyová ve své věži. Z té sice žádný dým nestoupal a to, že je Sibyla uvnitř, nikdo neprověřoval, nicméně představa, že by vykročila z hradu ven, byla absurdní. Ta žena se za dvacet let svého působení na místě učitelky jasnovidectví stala součástí bradavického inventáře. Podobně jako profesor Binns, ten však neměl na výběr.
Madam Pomfreyová seděla za svým úředním stolem ve vzdáleném koutě ošetřovny Když mezi dveřmi zaznamenala profesora Snapea, odložila brk a vzhlédla.
„Brána tábora se otevře za necelou hodinu,“ informoval ji. „Jste připravená?“
„Ovšem,“ přikývla rázně. „Přichystáno je jedno sto lůžek, zásoby léčivých lektvarů jsem během uplynulých třech dnů doplnila a navýšila o dvojnásobek. Stejně tak léčitelského materiálu mám k dispozici dostatek, abych vše zvládla.“
„Jste báječná, Poppy. Lily Potterová přislíbila svou pomoc. Měla by dorazit před půlnocí.“
„Vím. Hovořily jsme spolu letaxem. Nechává děti u Molly Weasleyové.“
„Ano.“
Severus nevypadal, že by vyloženě někam pospíchal, působil klidně a vyrovnaně, přesto v jeho očích bylo něco naléhavého. Něco, kvůli čemu ho Poppy nemínila déle zdržovat. Gestem naznačila, že se vrací k administrativní práci, a profesor Snape kývl na srozuměnou.
Jeho další kroky vedly do nebelvírské společenské místnosti, kde zastihl svých pět žáků sedět u okna a pozorovat tu slotu venku. Jakmile ho portrét Buclaté dámy vpustil, všichni se na něj otočili a ve tváři jim uvízlo překvapení.
„Dobrý večer.“
„Dobrý večer, pane profesore. Stalo se něco?“
„Je nutné, abyste si ihned sbalili osobní věci a přichystali se na přesun do svých domovů,“ sdělil úsečně.
„CO?“
„A to jako proč?“
„Co se děje?“
„Je mi líto, ale nemohu vám svěřit podrobnosti, ani důvody. Běžte prosím do svých ložnic a sbalte se. Za tři čtvrtě hodiny pro vás přijdou prefekti a odvedou vás do Velké síně, odkud budete pokračovat domů.“
„Já ale domů nemůžu!“ zaječela Levandule navztekaně. „S rodičema jsem se příšerně pohádala! Matka řekla, že se mnou do nejdelší smrti nepromluví!“
„S vaší matkou jsem dnes dopoledne hovořil. Těší se na vás. Uvařila vám rajskou polévku.“
„Nesnáším rajskou polívku!“
„Vsadím se, že to vaše matka ví. Běžte si zabalit.“
Aby předešel další vlně rozčilených dotazů, otočil se na patě a prolezl otvorem po portrétu zpět na chodbu. Buclaté dámě nařídil, aby nikoho nepouštěla ven ani dovnitř, dokud se nedostaví prefekti.
Prefekti dnes po večeři nezůstali ve Velké síni na partičku Řachavého Petra, nýbrž uposlechli pokyn ředitele Brumbála, aby se přesně v osm hodin dostavili do sborovny. A tam teď zamířil i Severus.
Židle kolem velkého oválného stolu byly obsazeny sotva z poloviny. Seděli tu členové učitelského sboru, kteří nikam neodjeli, dorazila dokonce i profesorka Trelawneyová a profesor Binns, kterého zde viděli naposledy před třiceti lety, kdy se organizovala stávka za odvolání Abraxase Malfoye z vedení školní rady. Všichni vzrušeně debatovali a šestnáct prefektů mezi nimi působilo ostýchavě, neboť se do ničeho nepletli. Primus také jen zdvořile vyčkával. V každém rohu místnosti stál s důstojnou mlčenlivostí jeden kolejní duch. Když profesor Snape vešel, ztichli i učitelé. S napjatými tvářemi sledovali, jak obchází stůl a usazuje se do jeho čela, tam, kde byli zvyklí vídat ředitele Brumbála. Ten byl přítomen, avšak místo zaujímal po Severusově pravici.
„Dobrý večer. Děkuji, že jste přišli. Jednání této mimořádné porady bude krátké a omezí se pouze na organizační záležitosti. Doufám, že Pomona a Horácio už seznámili své studenty s návratem domů...?“
Profesorka Prýtová a profesor Křiklan souhlaně pokývali hlavou.
„Také jsem tak učinil. Nebelvírští, mrzimorští a zmijozelští prefekti si přesně za půl hodiny vyzvednou žáky ve společenských místnostech a odvedou je do Velké síně. Tam bude čekat profesor Brumbál, který pro tuto příležitost vytvořil speciální přenášedla. Poté, co budou studenti odesláni do svých domovů, otevře se škola pro uprchlíky z kudleyského tábora, kterým dnes v noci bude umožněn útěk. Přicestují v několika vlnách. Někteří hromadným přenášedlem v doprovodu členů odbojové skupiny nazývané Fénixův řád, jiní se dostanou do hradu pod dozorem Aberfortha Brumbála, tajnou podzemní chodbou vedoucí z Prasinek. Dá se předpokládat, že většina z nich bude v zuboženém stavu. Budou zranění, zesláblí, zanedbaní a mnozí z nich vyděšení. Muži, ženy i děti. Madam Pomfreyová mne ujistila, že situaci zvládne, nicméně jakákoli pomoc bude v tu chvíli vítána. Před půlnocí dorazí do Bradavic magistra Potterová. Část Fénixova řádu, která uprchlé zajatce přivede, zde také zůstane a bude pomáhat. Pracovat se bude celou noc.“
Snape udělal krátkou pauzu. Profesor Brumbál k němu úslužně přisunul sklenici dýňové šťávy. Severus se napil a pokračoval.
„Akce, do které se pouštíme, není posvěcena školní radou, nemá o ní tušení Ministerstvo kouzel ani Dolores Umbridgeová. Nemá o ní tušení ani Gellert Grindelwald, bývalý černokněžník odsouzený k doživotnímu pobytu v Nurmengardu, který před několika lety z vězení utekl a stojí v pozadí změn, kterými naše země prošla. Sekta, kterou vede a nazývá ji Bratrstvo Světla, řídí prakticky veškeré politické dění, zákonodárnou, soudní i výkonnou moc. Ani členové Bratrstva Světla však nemají o našem záměru ponětí. Jejich důležité figury – Lucius Malfoy a Bellatrix Lestrangeová – byly pro tento čas příhodně zaměstnány hodně daleko odtud.“
Snape znovu upil dýňové šťávy a rychle přelétl pohledem své posluchače. Nikdo z nich nevypadal, že by mu hodlal vstupovat do řeči. Učitelé, jež nebyli zapojeni do odboje, měli v očích vepsané náhlé pochopení všech souvislostí, které jim snad ještě unikaly. Prefektům se v očích odrážel zmatek a nefalšované zděšení.
„Vzhledem k nezákonnosti celé akce nemám právo komukoli z vás přikázat, aby se jí účastnil. Rovněž nemám právo přesvědčovat vás o tom, jak moc zapotřebí tu bude každá ruka. Můžu říct jediné – rozhodnutí zůstat či odejít je pouze na vás. Jestliže se rozhodnete odejít, nikdo vám nebude bránit. Prefekti, kteří tu nechtějí zůstat, mohou využít přenášedla, jež profesor Brumbál vytvořil i pro ně. Pokud zvolíte druhou možnost, vezměte prosím na vědomí, že tím přijímáte riziko spojené s neúspěchem našeho plánu a z toho plynoucími důsledky. To, co se chystáme udělat, je současnými zákony kvalifikováno jako velezrada. Všichni víte, jaký trest je pro tento zločin vyměřen.“
„Už vidím, jak si troufnou popravit polovinu bradavického učitelského sboru!“ zahalekal profesor Kratiknot a výsměšně se uchechtl. „A jak za nás všechny hledají adekvátní náhradu!“
„To už můžou tuhle školu rovnou zavřít!“ podpořila ho svým prohlášením profesorka Prýtová. „Poněvadž další takovou bandu bláznů neseženou!“
„Chápu správně, že hodláte zůstat?“ obrátil se na ně profesor Křiklan. Hlas mu kolísal.
„A vy snad hodláte odejít?“ odpověděl mu otázkou Kratiknot. „Bradavice odjakživa pomáhaly bojovat proti předsudkům, bezpráví a hlouposti. Byly útočištěm těch, kteří byli pronásledováni pro své schopnosti, pro svou odlišnost. A my jsme součástí Bradavic. Je naší povinností poskytnout jim pomoc.“
„V očích tyrana možná jednáme protizákonně,“ přidal se profesor Kiweet, „ale před sebou samými ctíme vyšší zákon. Mravní.“
Pohledy všech se do něj opřely tak, že se na židli mimoděk prohnul dozadu.
„Něco tak hlubokého bych z vašich úst nečekal,“ přiznal zaraženě Křiklan.
„Myslím, že už s tou hrou můžeme přestat, Remusi,“ pronesl zamyšleně profesor Snape.
Pravé oslovení zrušilo působení maskovacího kouzla a odhalilo tak skutečnou podobu učitele astronomie. Remus Lupin se teď ve flitrovém hábitu ošil a nervózně se usmál.
„Ahoj všichni,“ zamával jim přátelsky. „Rád vás zase vidím. Jako já. A za ty povrchní řeči se omlouvám.“
„Děkuji vám za vaše vyjádření,“ kývnul Severus směrem k Pomoně a Filiusovi. „Čeká nás dlouhá noc. A zítra možná ten nejdelší den. Přesně v šest hodin ráno odkryje speciální vydání Denního věštce vše, co se poslední čtyři roky dělo v kudleyském táboře, včetně důvodů jeho založení a osob, které ho navrhly nebo se jinak podílely na jeho vzniku. Dále se veřejnost dozví o existenci pečlivě utajované sekce odboru záhad, která slouží k provádění pokusů na lidech. Skončila v ní většina mudlorozených kouzelníků vyloučených z naší společnosti. Tento článek doplní zevrubná fotodokumentace, o níž doufám, že u mnohých vyvolá nutkání na zvracení. Protože přesně to by měla být přirozená reakce každého, kdo se s těmi zvěrstvy setká tváří v tvář.“
Tentokrát se během krátké odmlky nenapil. Vzpomínka na návštěvu odboru záhad a vše, co tam viděl, mu sevřela hrdlo a rozhoupala žaludek.
„Když si Rita Holoubková prohlédla fotografie, které jsem pořídil, souhlasila s uveřejněním. Šéfredaktor Cuffe zatím netuší, co jeho noviny zítra přinesou. Já pevně věřím, že to bude převrat.“
„Očekáváte vypuknutí revolty?“ dotázal se profesor Binns a po dlouhé době projevoval skutečné nadšení nad současným děním. „Masové nepokoje? Ozbrojený konflikt?“
„Očekávám, že Gellerta Grindelwalda mimořádné vydání Denního věštce natolik rozlítí, že si pro mě přijde. Až ve všech těch šokujících článcích uvidí zcela otevřený a známý zdroj, až uvidí moje jméno, přestane se ovládat. Nejpozději v osm ráno je před branou.“
Prefekti třeštili oči. Primus zíral skrz desku stolu, hlavou se mu honily představy o tom, jak by taková návštěva mohla probíhat a co by to znamenalo pro ně a pro celý hrad. Profesoři vyhlíželi, že o tom přemýšlejí také. Jen Sirius Black měl ve tváři pochopení, smíření a odhodlání.
„Vleze přímo do pasti. Denní veštěc totiž není jediným, kdo se chystá otisknout reportáž ze zákulisí našeho režimu. S pomocí jistých kontaktů se mi podařilo oslovit zahraniční redaktory. Zítra ráno tu na něj budou čekat uznávaní novináři a fotografové nejznámějších evropských a amerických deníků. Z působení v naší zemi se usvědčí sám.“
„Co máš v plánu s ním udělat?“ zeptal Sirius na rovinu.
„Zadržet ho do doby, než bude možné jej spravedlivě soudit.“
„To ale předpokládá zrušení některých dosavadních zákonů,“ poznamenal profesor Kratiknot. „Obměnu vedení Starostolce, zbavení Úřadu pro bezpečnost výsadního postavení v procesu obžaloby...“
„Toho jsem si vědom, Filiusi. S důkazy, které jsou proti němu nashromážděny, můžeme držet Grindelwalda v Temné věži třeba deset let. S podporou Mezinárodního sdružení kouzelníků budeme dokonce v právu. Nemyslím si však, že by to trvalo déle než několik měsíců,“ ušklíbl se Snape. „Nový ministr kouzel je na naší straně a už nyní pracuje na obnově původního právního řádu.“
„Co když bude klást odpor?“ vyslovil svou obavu primus a tím, že vůbec promluvil, vyvolal v ostatních údiv. „Je to přece dost obávaný černokněžník. O jeho porážku v pětačtyřicátém roce se musel postarat sám Brumbál. Nikdo se neodvážil vyzvat ho na souboj.“
„Já s ním také nemíním bojovat,“ prohlásil Snape. „Hodlám ho zajmout a strčit pod zámek.“
Primus a někteří členové sboru se zatvářili krajně pochybovačně, avšak neřekli ani slovo.
„Velmi rád ti budu nápomocen,“ pronesl Sirius.
„Díky. Schůzi považuji za ukončenou. Vzhůru do práce.“
Snape se zvedl a okamžitě vykročil ke dveřím. Ostatní následovali jeho příkladu.
„Pane profesore,“ oslovil ho v půlce chodby k mramorovému schodišti žák se zmijozelským erbem na hábitu. „Smím se vás na něco zeptat?“
„Ano, pane Rockwoode?“
„Vy jste opravdu připraven čelit jeho armádě? Víte přece, že má svoji armádu? Nosíte prsten. Musíte to vědět.“
„Pokud přivede armádu, nejspíš se jí budeme muset postavit. V případě, že s námi budou chtít bojovat.“
„Vy a hrstka lidí věrných Brumbálovi,“ odfrkl si mladý Rockwood. „To si vážně myslíte, že máte šanci? Dostali ho z Nurmengardu, nejstřeženější věznice na světě. Udělají pro něj cokoli. Vedete lidi na smrt.“
„Děkuji za upozornění. Budu ho považovat za projev laskavosti. Štastnou cestu domů, pane Rockwoode.“
Snape mu věnoval poslední pohled, nechal ho stát uprostřed chodby a vydal se zpět do svých soukromých komnat, kde usedl k psacímu stolu. Jeho sova si dnes v noci protáhne křídla. Ačkoli kdoví, jestli by spíše nedala přednost bezpečnému pobytu v kleci. Sněhová bouře venku každou hodinou sílila. Oknem už nebylo možné spatřit prakticky nic.

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývají 2 kroky...

Komentáře

svoje plány? Grinďa se to může dozvědět dříve než z novin ... a bude mít i info o novinářích a zradě Severuse ..
no uvidíme jak to dopadne
díky

Obrázek uživatele gleti

píšeš mé myšlenky.

Obrázek uživatele Arenga

i mně

-A A +A