45. Noční jezdec

Byla hluboká noc, ale měsíc jasně svítil na královskou cestu a osamělý jezdec hnal koně ostrým tempem. Nebál se tmy, nočních lovců ani lupičů; dobře věděl, že tím nejnebezpečnějším v okolí byl on sám.
Hrys hrál hru dlouho a jako každý hráč dost dobrý na to, aby se nenechal pohltit vlastním egem, dokázal poznat okamžik, kdy bylo třeba oželet vklad a odložit karty. I když do té hry investoval hodně času a energie, teď už nebyla šance získat ji zpět.
Nehodlal čekat, až se Dragošův hněv z útěku vězně obrátí z nebohých strážců k němu.
Nehodlal čekat, až Cybélie dokončí svoje tažení a vypořádá se s těmi, kdo jí vzdorovali – teď už nepochyboval, že to dokáže. Vsadil tehdy před lety špatně, jak se zdálo, ale kdo mohl tušit, co se z toho děvčete vyloupne?
Ovšem, jako každý dobrý hráč myslel na to, že se k němu může štěstěna jednou obrátit zády. V několika dolních zemích měl svoje zálohy – domy, pozemky, peníze. Nebude žít v takovém luxusu, jaký si představoval, ale pouhé přežívání to také nebude.
Pokud se tam tedy dokáže dostat.