42. Křižovatky

Obrázek uživatele Tess
Povídka: 
Kapitola: 

Na západ a na sever, jinam to nejde. Až za chvíli nebo za dvě, jak se dostanou k té odbočce na sever a východ, změní směr. Tam už by se překvapení na silnici bát nemuseli. Pojedou v Smrtonošových stopách.
No... možná by se překvapení na silnici bát měli. Smrtonoš před nimi bude muset hledat cestu, můžou ho dohonit...
Měli by ho dohonit.
Ne, lepší by bylo přepadnout ho ze zálohy... takže předhonit někudy kolem...
Vranovo přemítání ale došlo rychlého konce. To, že opustili Zónu, by sám o sobě hned tak nepoznal. Vydra ve svém současném stavu ale ano. Tiše se sesunula do sebe a motorka, ztrativší dobré vyvážení, začala jančit. Vranovi se ji podařilo srovnat a bezpečně zastavit.
„Co je, holka?“
Ani se nemusel ptát. Vydra získala nezdravě bledou barvu a dýchala skrz zaťaté zuby.
Konec Zóny, konec magie.
To, jak magie nadále působí na Přeměněné vlastně nikdo neví. Ale každopádně dokáže posílit jejich ne-lidské schopnosti. Rychlé hojení, potlačení bolesti... Vydra byla stále Přeměněná. Ale jakoby ji někdo odpojil od podpůrné léčby.
„Tak todle teda ne,“ procedil Vran mezi zuby a otočil motorku. Chvíli se snažil nastartovat brutálně nevyvážený stroj, ale pak se naštval, vzal Vydru do náručí a během několika minut byli zpátky v Zóně.
Vydra úlevně vydechla.
„Budeš mě tu muset nechat.“
„To já vim,“ odsekl vztekle Vran.
„Napíšu... vzkaz. Budeš muset... hlášení a zastavit Smrtonoše...“
Vranovi bylo jasné, že obojí nezvládne. A zastavit Smrtonoše... trochu zalitoval, že si s sebou nevzal samopal. Aspoň jeden. Holýma rukama bude nějaké to zastavování obtížnější, nemluvě o tom, že Smrtonoš má určitě nějaký trik v rukávu. Jinak by se přece nevydal ke Chrámu sám. Dobrých sedm hodin za ním... nejlepší bude, když o situaci zpraví někoho, kdo už dokáže plány poskládat tak, aby se nerozpadly.
Ideálně Racka.
Který bude, podle toho, co říkala Vydra, někde v Hoře nebo v okolí.
Rozhodnuto.
Zatímco Vydra smolila vzkaz, Vran se na chvíli vrátil k motorce a prohrabal zavazadla.
„Tady,“ shodil vedle Vydry zásobu sušeného masa a pár energetických tyčinek. „Já si něco ulovim. Dej se do pořádku a za pár dnů tě zase uvidim, doufám.“
„Zpráva. Na. Nevybavuj se tu a jeď.“
„No jo porád,“ zabručel Vran, přebral lístek a odklusal k motorce.
Bez zátěže další osoby se ovládala mnohem líp.
Jenom pozvedl ruku k pozdravu, nastartoval a byl ten tam.
Na sever a za chvíli místo východu na západ. K Hoře.
Chaoticky nahánět Smrtonoše nemá smysl. Po několika mílích se bude muset motorky zbavit, protože jinak vjede přímo do útoku Smrtonošových věrných. Zatracené hory, zatracené cesty, které se kříží právě v jednom místě. Přebrození řeky a cesta bažinami ho trochu zpomalí. Ale jak se dostane na vrchní železnici, bude zase moct uhánět, co to dá. Jen si bude muset dát trochu pozor, aby do něčeho nevletěl. Ale tu další křižovatku cest zná hodně dobře. Jak by ne, však tam byl několik let rezident.

Racek přemýšlel.
Před chvílí přišla vysílačkou zpráva. Damallský rezident dorazil na Velitelství. Útok je převážně jen vějička na upoutání pozornosti. Hlavním cílem je Chrám.
Teď jen doufat, že se tam dokáže záchrana dostat včas. Věděl, že kromě damallského holuba je na cestě i jeden z Hory. Posily by to mohly zvládnout.
Chvíli vážně uvažoval o tom, že by vyslal alespoň pár ze svých mužů na sever, po železnici. Za Rezkou.
Stejně by ji nedohnali. Umí uhánět.
A tady možná bude potřebovat každého z nich Před chvílí dorazil předvoj šílených lidí procházejících proměnou. Hlavní síly je zatím dokážou blokovat, stovky proti tisícům. Co mu ale dělalo starosti bylo, že nikde pořád ještě neviděl pohaněče... Přeměněné, kteří Stádo navádějí.
Na ty si musí dát pozor.
Od jihu zablikal směrový paprsek silné baterky, dobře viditelný v tomto pošmourném dni. Něco se blíží.
Tři čtvrtiny jednotky se na to sesypaly jako hromada kamení.
„Kurnik, lidi, nechte toho,“ prohlásil Vran.
Pak si všimnul Racka.
„Skvělý, že seš tady! Myslel jsem si, že tě budu nahánět po horách... Tomu říkám štěstíčko!“
„Vrane...“
„Já vim, já vim. Hele, tady. Vydra posílá todle, to je jako pro tebe. A tady ty papíry.. myslim, ze jsem to ani moc nenamočil ani moc nerozsed. To je jako Smrtonošovo plány, víme? To vona vybrala, jo. A posílá. Tak na a něco vymyslíš, že jo.“
Vodopád slov, která Vran vychrlil, by rozhodila většinu lidí. A právě proto to dělal. Na Racka byl ale krátký.
„Změnil jsi strany.“ Konstatování, ne otázka.
„Houby, šel jsem na výzvědy. Jo, byla to pitomina, to už vona mi řekla, jako Vydra. Sem asi měl dát vědět, že mizim, když tak nad tim uvažuju, ale hele, úžasná možnost dostat se dovnitř to byla... a pak jsem narazil na tu hlídku, jako jen lidi, ale... věřil bys, že mě nejdřív tahali tejden nahoru a dolu po kopcích, abych jako ztratil orientaci? Žabaři.“
„Ticho.“
„Tak jo, tak jo, už mlčím.“
Racek potřeboval přemýšlet.
Hubu Vranovi může rozbít později.
„Kde máš Vydru?“
„Vzadu v Zóně se srůstá,“ zazněla krátká odpověď.
„Smrtonoš...“
„Tam dole nejni, jel do Chrámu, což je teda další věc, co docela hoří...“
„My víme.“
„Víte? Tak to se Sejček pochlapil.“
„Zprávu poslala Rezka.“
„Jo vona...“ protáhl Vran. Tohle bude očividně ještě víc zamotané.
Bitva dole zuřila dál. Bránící strana zdárně držela pozice. To tak bývá, když jste šílené, neorganizované stádo, nemáte ani ponětí o strategii nebo spolupráci. Hrubá síla není samospasitelná. Takový vodopád strategicky sesunutých kamenů překvapí.
Ta silnice bude vypadat. Opravit ji nebude lehké.
Hlídky nadále hlídaly a Racek studoval plány. Někde přece musí být hlavní bojové síly druhé strany.
V zázemí. Budou v zázemí.
Jakmile se Stádo setkalo se silným, organizovaným odporem, muselo jim být jasné, že silou neprorazí. To ani koneckonců nemuseli. Jejich cílem není ve skutečnosti dobýt území, ale upoutat pozornost.
Těch několik tisíc.. dobrá, už jen stovek, poutá síly docela dobře. Nemůžou si dovolit nechat proniknout ani jednoho.
Jak upoutat pozornost lépe?
Pěší by vedli útok přes hory. Ale podle Vydry mají motorky. Luxus, kterého není snadné se vzdát.
Zaútočí od jihozápadu.
Nebyl to ani tak strategicky geniální Rackův odhad. Bylo to mezi záložními plány, které pravděpodobně Smrtonoš se svými veliteli podrobně probíral.
Tohle stanoviště nemůžou nechat bez ochrany. Ale můžou ochranu oslabit. Jednadvacet Přeměněných tady. Dvacet s Rackem a Vranem na pomoc jezerní komunitě. Tam dorazí útok nejdřív. Radista se spojí s hlavní jednotkou, ta může postrádat dalších dvacet lidí. Teď, když už budou síly brzy vyrovnané.
Smrtonošovy věrné potká jedna plná jednotka.
A Racek se bude moct Vrana cestou vyptat podrobně na věci, které ani Vran sám neví, že je ví.

Závěrečná poznámka: 

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

Racek je jako obvykle skvělý a Vran zaválel (a je to prostě Vran ;-))
Pořád mě ale překvapuje, že používají nějakou techniku - nejdřív holub a pak najednou vysílačka.

Obrázek uživatele Tess

To víš, to je takový ten mix zbytku technologické civilizace a primitivních prostředků, co jsou po ruce :D

Obrázek uživatele Tess

Tak. Nevím, jestli to víte, ale zrovna jsem na Vnějších ostrovech. A otevřela jsem tu místní knížku o válkách na Ostrovech. A hned jak jsem to otevřela, tak vidím fotografii s popiskem...
Během druhé světové války tu komunikovali přes holuby, aby nepřítel nemohl odposlechnout jejich rádiové vysílání.
To nevymyslíš. (Očividně ano :D )

Obrázek uživatele mila_jj

Skvěle se to čte. Chudák Vydra se asi dá do pořádku a zasáhne ještě do děje, že jo? Racek je rozvážný velitel, který zná priority (rozbít hubu Vranovi může později mne fakt pobavilo, ale je to přesné). Takže držím obráncům moc palce.

Obrázek uživatele Tess

No, Vydru tam nemůžu nechat viset, že jo. Teda, můžu všechno, ale bylo by to lehce neuspokojivé...

Obrázek uživatele Tora

Moc dobrý kousek. Racek je dobrý velitel, Vran je Vran, Vydru doufám nenechají na holičkách. Chudáci šílení lidi, to musí být peklo tam i tam.

-A A +A