35 - Natažení ruky

Místnost.
Podél stěn jsou rozvěšeny hadry, ale nejsou vůbec potrhané, a jsou ... barevné!
Země vypadá měkká, příjemná, skoro vybízí k odpočinku...
Přichází matka.
Tváří se ... jako obvykle, jako bych něco provedl.
Náhle z poza ní vystoupí další dvě - matky?
Každá na jednu stranu, takže mne obstupují.
Co to má znamenat?
Volají: "Pojď ke mně, já jsem tvoje matka."
"Ke mně pojď."
"Tady jsem, copak mně nevidíš?"
Jedna přes druhou, až jim není rozumět, stále na mne pokřikují.
Ustupuji.
Jdou za mnou.
Ustupuji až mám za zády zeď...
Zastavili se.
Všechny tři zvedají ruku k obličeji a trhnutím si strhávají masku!
Pod ní jsou obličeje neznámých žen!
Strohé, neúprosné, nepřívětivé...

Přál bych si, abych nemusel spát.
Nejlíp využít ten čas na přemýšlení, možná bych pak měl jasnější představu co dál.
Našich už je víc jak sto. Je čím dál těžší organizovat, co je potřeba, a přitom je to vlastně stále hrozně málo ...
Za chvíli nás naženou sklízet bedaš.
Občas se při tom dá schovat a pronést pár kousků, ale tentokrát jsem všem nakázal ať neberou nic.
Kontroly jsou teď důkladnější a koho chytěj, toho si krutě podaj.
To za těch pár hlíz navíc nestojí.
Rváčům otrnulo. Zas víc otravujou a provokujou.
Oskavan prozradil, že je k tomu pomocníci na příkaz dozorců hecujou.
Je těžký nechat to být a jít z cesty.
Zasraně těžký...
Jeden z našich zbil dva, co si na něj troufli, a dozorci ho pak odvlekli na výslech. Pět cyklů ho tam drželi, než ho vrátili úplně vyždímanýho.
Oskavan se vůbec, zatím se to tak tedy zdá, osvědčil. Díky němu máme mnohem lepší představu, jak to vypadá v dozorcovskejch prostorách. A hlavně víme, že tamtudy vede cesta dál.

Po práci a jídle šel Neri cvičit s Karameldasem, Selekem, Tynem a Ilikem.
"Já ani moc cvičit nebudu. Spíš budu dávat pozor a přitom se občas podívám jak vám to jde."
"To je škoda, cvičení je fakt dobrý. Nejen, že se něco naučíš a posílíš, ale ono to i nějak zlepšuje náladu," snažil se jej zlákat Tyn.
"Jo, taky jsem tomu nevěřil, ale je to tak. A ty vypadáš, že bys potřeboval povzbudit," připojil se Selek.
"Helemese, míň keců a víc cvičení, jo? Dáme si to ve dvou. Tyne, ty s Ilikem a já se Selekem, a jdem na věc."
"Vidíš, huuu ... už umim i hmpf ... a tohle mi ještě thaaaurgh ... úplně nejde."
"On tu klapačku prostě nezavře..."
Nakonec si Neri pár cviků vyzkoušel, než se rozešli každý zvlášť, akorát se Selekem se zdrželi.
"Tak co, cejtíš se líp?"
"Jo, trochu ... A určitě se mi bude líp usínat."
"Vzpomeneš si někdy, co jsme s Mantem dřív vyváděli?"
"No jo, na to se nedá zapomenout. Ale teď Manto většinu času tráví s Natari."
"No jo, našli se a vypadaj .... skoro spokojeně."
"Však si to zasloužej. Kéž by to tak šlo i s Ikou."
"A jak to s ní teď vlastně je?"
"Pomalu, pomalu se to lepšilo. Už jsme si spolu i povídali a seděli vedle sebe, bylo to na dobrý cestě... A pak jak začli pomocníci vyvádět, tak se zas něco posralo a ona se zas ... odtáhla. Jako vůbec. Ode všech..."
"To je na hovno. Zasraný pomocníci..."
"Ale snad se to zas zlepší. Když to předtim šlo, tak to snad pude znova... A co ty, tuhle se mně na tebe vyptávala Lala."
"Jo, poslední dobou jí potkávám docela často. Byla i na poslední schůzi. Hodně nováčků má ze začátku spoustu elánu."
"To jo, ale já bych řek, že Lalu nejvíc zajímáš ty," potutelně se ušklíbl.
"To už jsem tak mimo, že jsem si toho vůbec nevšim?"
"No jo, velký Neri, má vždycky plnou hlavu starostí."
"No teď, kdyžs mě na to upozornil, dám si na Lalu pozor."
"Vážně? Myslíš, že tě chce uškrtit? Já myslím, že jí jde o něco jinýho," naznačil obscénním gestem.
"A právě proto si na ní musím dát pozor."
"No když myslíš..."

O několik cyklů později narazil Neri náhodně na Tiallu.
"Jeje, co ty tady, a sama?"
"Ale coby, jdu si pro vodu než půjdu na rizok. Teď už chodim všude sama," pronesla lehce s náznakem pýchy."
"To není jen tak samo sebou, co se stalo?"
"Teď se o mně stará Slaggus," oznámila jakoby o nic nešlo a Nerimu zatrnulo.
"Jak to myslíš?"
"No však víš, " koukla na něj těma světlýma očima, jakoby byl úplný hlupák, "jak mě matka vždycky varovala, a já se toho tak bála... Ale ve skutečnosti to vůbec neni tak hrozný. Tuhle jsem dostala i maso, a ani nebylo krysí."
"A, a tobě to nevadí?"
"Ne, proč by mělo? Už jsem velká a můžu si dělat co chci!"
"A matka?"
"No nejdřív to bylo hrozný. Vyváděla, ječela a dokonce mě hodila do žlabu s vodou. No vždyť víš, jaká ona umí být. Proto si přeci taky odešel... Ale po pár cyklech se to úplně změnilo. Asi když zjistila, že s tim stejně nic nenadělá, protože, co by taky zmohla proti dozorci, že jo. Tak se mnou přestala mluvit no a před pár cykly, když jsem jí viděla, tak už se s tim smířila. Jo, a prej je v očekávání. Zatim to tedy neni moc vidět..."
Neri nevěděl, co na to říct a celé jej to vyvedlo z míry. Na chvíli přestal poslouchat brebentící Tiallu. Po pár minutách se teprve probral.
"... a párkrát se zmínil i o tobě. Vůbec ne hezky. Tak snad nejsi v nějakym maléru."
"Mluvil? Konkrétně o mě?"
"Jo."
"A ptal se na něco?"
"Jasně, ale neboj, neřeknu mu, že jsi divnej. Ještě by si pak myslel, že jsem taky divná..."

Toho samého cyklu potkal cestou ke svému příbytku Lalu.
"Jé, Neri. Stalo se něco? Vypadáš ... jakoby se tě i světlo bálo dotknout."
"Co se stalo se netýká ani tebe, ani našich plánů."
"To nevadí, ráda tě vyslechnu..."
"Nechci o tom mluvit."
"Nemusíš, když nechceš. Třeba by ti byla milá společnost? Když nebudeš chtít mluvit, můžu být i potichu."
"To bys vydržela?"
"Ráda, když se budeš cítit lépe."
"Dobře tedy."
Seděli vedle sebe, a čas ubíhal.
Nemluvili.
Po čase se drželi za ruce.