34: Klopýtavý krok

Obrázek uživatele Owes
Kapitola: 

Hermionina první lekce Nitrobrany nedopadla úplně slavně. Nešlo ani tolik o to, že by Hermiona neměla snahu nebo že by jí chyběly předpoklady. Měla dokonce silnou motivaci tuhle disciplínu zvládnout, aby její každodenní boj s Lestrangeovou nevypadal jako nekonečná řada drtivých porážek. Jenomže příprava na zkoušky NKÚ a s tím související doučování z Obrany proti černé magii ji naprosto vyčerpávaly. Za poslední měsíc ztratila i chuť k jídlu a protože se během noci často budila hrůzou, trpěla akutním nedostatkem energie.
„Vidím, že se nedokážete soustředit. Uděláme pauzu.“
Zatímco Severus usedal zpět za pracovní stůl, Hermiona už nedošla ani těch pár kroků k židli. Praštila sebou o zem a zůstala sedět na ledové podlaze. Zchvácená, roztřesená a zpocená až na zadku.
„Jsem marná. Omlouvám se. Možná bude lepší, když to vzdám.“
„Pitomost. Ještě jste ani nezačala.“
„A tohle bylo co? Těch posledních dvacet minut?“
„Taková moje sonda, abych zjistil, jakým způsobem mám vést výuku.“
„Takže to vlastně ještě nic nebylo. A přesto mám pocit, že to nezvládnu.“
„No, něco to rozhodně bylo. Vcelku nevybíravým způsobem jsem pronikl do vaší mysli a prohledal základní struktury. Nesledoval jsem nic konkrétního, ovšem i takový vpád do soukromí bývá nepříjemný a u začátečníků vyvolává silné rozrušení. Pocity zoufalství a bezmoci ustoupí, jakmile zvládnete základy. Pocit studu musíte zpracovat a odbourat už teď. Bez vaší absolutní důvěry a vědomí, že nic na těchto lekcích nestojí v osobní rovině, se bohužel neobejdeme. Potřebuji, abyste se na mě dokázala spolehnout. Vše, co se tu odehraje, zde také zůstane.“
Hermiona přikývla.
„I já mám svá tajemství a není jich málo,“ pokračoval Snape. „Ačkoli je nepravděpodobné, že byste některé odhalila, věřím, že pokud se tak stane, necháte si je pro sebe.“
„Samozřejmě!“
„Děkuji vám. Můžeme tedy pokračovat.“
Vstal, přešel do středu místnosti a natáhl k ní ruku, aby jí pomohl na nohy. Hermiona zčervenala víc než ve chvíli, kdy jí vlezl do hlavy. Severus si uvědomil, že je to nejspíš první fyzický kontakt, který se mezi nimi odehrál. Jako takový se mu vtiskl do paměti o něco silněji, než by mu za daných okolností bylo milé. Hermionina ruka byla drobná a jemná, lehce zvlhlá potem a on ji na své kůži cítil ještě několik dalších minut.
Možná právě proto se do praktického cvičení tak opřel. Potřeboval vystřelit ze své vlastní zmatené hlavy, soustředit se na něco jiného. Její myšlenky byly také zvířené a chaotické, jako stoh sena, kterým se právě prohnalo tornádo, ale přece jen představovaly méně komplikovanou změť. Alespoň obsahově. To, na co během následujících dvaceti minut narazil, byly veskrze úsměvné příhody z dětství, vzpomínky na prarodiče, na první návštěvu zubní ordinace, nošení rovnátek, prázdninové lyžování v Alpách, plyšová veverka na poličce v dětském pokoji, knížky, učebnice, zahradní houpačka, celé hromady knih!, výlet do Paříže, obrovská koule zrzavých chlupů...
Severus se proti vůli rozesmál a sklonil hůlku.
„Promiňte, vím, že to není úplně profesionální, ale... jak se daří vašemu... kocourovi?“
„Má se báječně,“ odpověděla poněkud zaskočená Hermiona. „To vás tolik rozesmál můj kocour?“
„Tu obludu - a teď se prosím neurazte, myslím to láskyplně - jsem si přivezl z Paříže na konci prázdnin před dvěma lety. V září mi utekla.“
„To vy jste ho sem přivezl? Abyste rozuměl, já jsem to léto také trávila v Paříži. Křivonožka se občas promenoval před naším hotelem a nechával se hladit. Chtěla jsem si ho tenkrát odvézt, ale rodiče byli proti. Táta má na kočky alergii.“
„Zajímavé. Zdá se, že mě ten zrzek využil jako levný dopravní prostředek, aby se dostal k vám... Inu dobrá, to je pro dnešek všechno. Zlepšete soustředění. Jste příliš roztěkaná. Pokud byste měla s koncentrací přetrvávající problém, mohu vám ukázat jednoduchou metodu jak zklidnit mysl. Je to velmi důležité, slečno Grangerová. Bez toho nikam nepokročíme.“
Když odcházela do Nebelvírské věže, hlava se jí motala, jako by sesedla z kolotoče. Myslela na to jak přestat myslet.

Tohle pravidelné setkání Bratrstva probíhalo oproti minulým dvěma v napjatější atmosféře. Napětí mezi osazenstvem stolu šířil sám Grindelwald. Z jeho hlasu čišel chlad a hněv. Nebylo divu. Vývoj některých událostí nešel kupředu tak rychle, jak si představoval.
„S děním v Bradavicích jsem spokojen, Bellatrix,“ prohlásil, ale moc chvály v tom nezaznívalo. „Brzy se nehodní sami rozhodnou školu opustit... To, s čím spokojen nejsem, je plnění našeho dlouhodobého cíle.“ Vrhl pohled na Severuse. „Slíbil jsi, že se k Charitě dostaneš. Že ji přesvědčíš o tom, co je pro ně dobré. Uběhlo už víc než půl roku a naše Světlo je stále pod zhoubným vlivem Tmy.“
„Tam, kde je světlo, nemůže být tma,“ odvětil Severus lakonicky.
„Nedráždi mě,“ varoval ho Grindelwald tiše.
„I kdyby ji vychovával sám Brumbál, na jejím předurčení se přece nic nezmění,“ rozvedl svou myšlenku Severus. „Stane se tak, jak bylo předpovězeno.“
„Připouštím, že tvá slova dávají smysl. K naplnění proroctví dojde, i kdyby se proti nám spojil celý svět! Nicméně čím příznivější podmínky vytvoříme, tím hladší průběh bude mít nastolení nového řádu.“
„Snažím se.“
„Zřejmě ne dostatečně!“
„Charita se vás bojí. A překonání strachu vyžaduje čas.“
„Charita se nebojí nikoho. Odmítá spolupracovat z principu. Je ve svých zásadách pevnější, než jsem čekal. Nejspíš to budeme muset zařídit jinak.“
„Hodláte použít násilí? Předpokládal bych, že právě vy budete mít větší trpělivost.“
„Má trpělivost není nekonečná. Už mám toho tvrdohlavého odporu dost. Jestliže se jí nelíbí představa, že to uděláme po dobrém, pak to uděláme po zlém.“
„Švýcarské úřady nám Eleanoru nikdy nevydají. Pokud se její matce něco stane, přemístí ji do ochranné péče řízené jejich Ministerstvem kouzel.“
„Řekl jsem po zlém. Nemíním se o ni přetahovat s nějakými úřady. Eleanora patří sem, patří nám. Tobě, Severusi. Prostě si ji vezmeme.“
„Podařilo se nám vypátrat její chůvu,“ sdělila přísně vyhlížející dáma s drdolem, o níž už Severus věděl, že se jmenuje Gerta Holsteinová a že pochází z vysoce postavené kouzelnické rodiny v jižním Německu. „Kdybychom vydrželi ještě pár měsíců, mohli bychom podniknout rychlou a čistou akci. Tu slečnu nahradí někdo z nás a v pravý okamžik, zatímco matka bude jako obvykle v práci, přenese malou princeznu sem. Odstranění Charity Burbageové není nutné.“
„Až Charita zjistí, že její dcera zmizela, bude moc dobře vědět, kdo za tím stojí,“ pronesl mladý Barty Skrk. „Z mého pohledu se jedná o zbytečnou komplikaci. Co si o tom myslíte vy, otče?“
„Plán rychlé a čisté akce se mi zamlouvá,“ kývl Grindelwald uznale hlavou směrem ke Gertě Holsteinové. „Ale Barty má pravdu - Charita je nepříjemná komplikace, kterou bude nejlepší včas eliminovat. Nejsem zvědavý na to, až sem přijede dělat scény a dožadovat se zásahů proti mým lidem. Eleanoru přivedeme zpět domů, její matku zlikvidujeme.“
Všichni souhlasně pokývali a věnovali pozornost štrúdlu a čaji s mlékem. Jenom Snape se tvářil koženě, na dezert se ani nepodíval a ledovýma očima hypnotizoval Grindelwaldovu bezvýraznou tvář, z jedné strany vyboulenou velkým soustem závinu.
„Bude to vypadat jako nehoda,“ navázal po chvíli Grindelwald. „Tragédie, kterou způsobil nenadálý výbuch syrové dětské magie. Tragédie, při níž zahynuly všechny tři - matka, dcera i její chůva. To alespoň zabrání úřadům, aby rozjely vyšetřování.“
„V tom případě musíme sehnat nějaké vhodné děcko, které budeme za Eleanoru vydávat,“ ozvala se Bellatrix přímo vzrušeně. „A postarat se, aby ho už nikdo nedokázal identifikovat.“
„S tím ty si přece hravě poradíš, nebo ne?“ ušklíbl se Grindelwald. „Slyšel jsem, že tvá dobrá přítelkyně Miranda Snydeová už má slušnou zásobu materiálu na své výzkumy. Určitě ti ráda nějaký věnuje.“
„Bude mi potěšením se tohoto úkolu zhostit, otče,“ zarděla se Bellatrix.
Po ukončení dýchánku zbylo na leštěné mramorové desce stolu špinavé nádobí, které teď pilně uklízeli sluhové, zatímco Grindelwald se pohodlně opíral ve svém křesle a Severus po jeho pravici zaujatě hleděl na stropní výmalbu.
„Jak to vypadá s Harrym Potterem? Stále ho Brumbál tak úzkostlivě střeží?“
„Ano. Nerad by, aby se opakovalo loňské fiasko.“
„Ty ale jeho proroctví pozorně sleduješ, že?“
„Dlouho už žádné nepronesl.“
„Podáváte mu Uzemňovací lektvar?“
„Ne. Brumbál pochopil, že v jeho případě ten lektvar nepřináší užitek. Rozhodl se, že Nitrobrana bude efektivnější.“
„Učil ho sám?“
„Na to nemá čas. Učil jsem ho já.“
Na Grindelwaldově obličeji zahrál záludný úsměv.
„Vsadím se, že Albus nemá ani ponětí, jak špatná tahle volba byla.“
„Přirozeně. Myslí si, jak geniálně vyřešil svou časovou tíseň.“
„Časová tíseň,“ zopakoval Gellert zamyšleně. „Copak dělá tak důležitého, že nemá čas věnovat se svým milovaným studentům?“
„Má náročné záliby.“
„Záliby? Jaké?“
„Pletení, kupříkladu. Účastní se mezinárodní soutěže ve výrobě pulovrů. Už jich napletl pětaosmdesát. Myslím, že je studenti dostanou na závěr školního roku.“
Grindelwald nějakou dobu zvažoval míru vtipkování obsaženou v Severusových slovech. Nakonec usoudil, že jsou myšlena vážně.
„Zdráhal jsem se uvěřit, když mi vykládali, že Albus začíná senilnět. Nejspíš už to tak ale bude.“ V jeho řeči zaznívala zvláštní směs zklamání, pohrdání a smutku. „Jste si blízcí?“ vypálil zničehonic.
„Tak blízcí, jak jste kdysi byli vy, ne.“
„Hmm. Takže i o tom ti Albus pověděl?“
„Nemusel o tom mluvit. A taky nemluvil.“
„Od koho ses to tedy dozvěděl?“
„Musel jsem se to od někoho dozvědět? Copak nestačí podívat se vám do očí? Krom toho, já se na podrobnosti cizích milostných aférek neptám. Abych byl upřímný, vůbec mě nezajímají.“
„Dobrá. Přesto bych ocenil, kdyby ses o tom nerozkřikoval. Tebe to možná nechává chladným, ale vždy se najde někdo, kdo stojí o tenhle typ klevet. Jsou místa, kde stále ještě pohlížejí na lásku dvou mužů jako na ohavnost.“
„Vím o tom. Ta místa považuji za neskonale nudná. Je to pro dnešek vše, otče?“
„Ano, synu. Můžeš jít... A tu záležitost s Charitou prosím neber osobně. Během cesty za vznešenými cíli se často musejí přinášet oběti.“
„Jistě. Vy jste jich také hodně přinesl.“
Pokud do toho Severus přece jen vložil nějaký sarkasmus, Gellert si toho nepovšiml. Lehkým mávnutím ruky jej propustil a Severus vděčně zmizel.
První, co po návratu do Bradavic učinil, bylo, že vyzvracel čaj s mlékem a ty tři sušenky, které snědl, aby svým chováním nebudil podezření. Pak si nalil víno, zasedl k psacímu stolu a napsal snad nejdelší dopis ve svém životě. Adresován byl Charitě a obsahoval nezašifrovanou a zcela otevřenou zprávu o tom, co jí hrozí a co musí udělat, aby sebe i jejich dceru ochránila.
Tím, že vyslal na cestu tuhle sovu, riskoval hodně. Kdyby ji odchytili špehové z Ministerstva nebo někdo z Bratrstva, znamenalo by to pro Severuse rozsudek smrti a pro Fénixův řád nevyčíslitelnou ztrátu. A právě proto se o tom Severus nikomu nezmínil. Sova hlučně zatřepetala křídly a po chvilce zmizela na temném pozadí lednového soumraku.
Když o chviličku později jiná sova narazila do okenní tabule, sevřel se mu žaludek a srdce klopýtavě poskočilo.
Rukopis Lily Potterové ho zaplavil vlnou úlevy.
Všechno nejlepší k narozeninám, Seve.

Závěrečná poznámka: 

...do cíle zbývá 16 kroků...

Komentáře

Obrázek uživatele Arenga

Tak to je dobře rozjetý příběh, opravdu jen 16 dílů do konce? To mne až mrzí, čtu to ráda.

Obrázek uživatele Aveva

Nevyhnutelně přicházející tragédie mě děsí :o(
Obrázek uživatele gleti

už jsem ti napsala, že tohle je jedna z mých nejoblíbenějších HP fanfikcí?

Charita podle jednoho drable umře ne. :(
tahle "padesátka" je zajímavá a jedno velké plus - pravidelné přidávání :)
díky

-A A +A